Buď v klidu, bude to v suchu

Noční pomočování dětí – jak a kdy se zbavit plenek na noc

„Ach jo, už jsme z toho všichni zoufalí, pořád převlékáme peřiny, denně pereme a já vážně už nevím, co s tím, nemám pocit, že bychom dělali něco špatně.” “Všichni okolo už dávno na noc pleny nemají, a my s tím spojujeme stále a stále.“… Píší mi rodiče docela často, a proto jsem se rozhodla toto téma zpracovat do článku. V úvodu bych hned ráda řekla, že zde není prostor pro to, abyste se styděli, že něco takového řešíte! Pokud bojujete s nočním pomočováním u dětí, obzvláště u těch starších, tak je to článek přesně pro vás. Prvně si vysvětlíme, kdy je dítě vhodné odplenkovat na noc, co k tomu je zapotřebí a jaká zralost je nutná. Poté se budeme věnovat dětem, které jsou již starší, a přesto nevydrží být přes noc suché. Čím je to způsobené a do kdy je „normální“ noční pomočování. Jak případně řešit tento problém a jak pomoci dítěti lépe zvládat situaci.

Noční pomočování není chybou vašeho dítěte! Ani vaší!

Odplenkování se věnuji několik let a na toto téma vyšla nová kniha: Jak se zbavit plenek, bez stresu a vysazování? Můžete se podívat: Nová kniha

Kdy je vhodné odplenkovat na noc? – Vyplatí se neuspěchat!

Pokud jste se zbavili plenek na den a je vašemu dítěti více jak 2 roky a nemělo cca měsíc nehodu přes den, můžete vyzkoušet sebrat plenky na odpolední spánek. Během krátkého spánku poznáte, zda je dítě schopné ovládnout svěrače, i když spí. To totiž není tak jednoduché jako v bdělém stavu. Ve spánku je celé tělo uvolněné a natrénovat zadržení při plném močovém měchýři ve spánku je často i pro starší děti problém. Před spánkem nepodávejte tolik tekutin, pár doušků stačí a nechte dítě vyčůrat. Pokud je po spánku odpoledne suché – hurá. Když to takto vydrží ještě tři měsíce, můžete začít s odplenkováním na noc. Před spánkem nechte dítě vyčůrat, napít stačí pár doušků vody či čaje a ještě můžete cca 2 hodiny po tom, co dítě usne, jej mírně připrobudit a posadit vedle postýlky na nočník. Bude tak větší pravděpodobnost, že se do rána nepočůrá, nashromážděnou moč během prvních hodin spánku vyčůrá a nebude jej tlačit celou noc.

Do odplenkování na noc se nepouštějte pokud:

Vaše dítě ještě v noci hodně pije(mléko z lahve, vodu či čaj) či kojí nespěchejte, nemusí se to podařit a zbytečně to přinese stres pro dítě i pro vás.

S nočním odplenkováním nespěchejte – nic vám totiž neuteče!

Pokud dítě před nočním spánkem hodně pije, nebo je ještě zvyklé na lahev s mlékem, také zvažte, zda má smysl odplenkovat. Vždyť má ještě lahvičku, proč by tedy mělo být bez plen v noci? Každé dítě je jiné a v tomto bodě bych se ráda podělila o svou zkušenost. Mé dvě starší děti přestaly pít mléko na noc zhruba ve 2,5 letech. Plenky neměly na den od dvou let (indiánská metoda), a proto jsem jim je vzala i na noc (ve 2,5 letech). A klaplo to. Nyní mám třetí dítě, které je od dvou bez plen na den. Včera syn oslavil třetí narozeniny – s plenkami na noc. Vím, že u něj nemá cenu na nic tlačit. Nehody totiž má – i když poslední měsíc jsou velmi zřídka. Vidím ale velký posun. Kdybych mu pleny sebrala před půl rokem (už jen z důvodu, že to jeho sourozenci taky zvládli, nebo že „okolí tlačí“, nebo že „kamarádka“ apod., neklaplo by to a přineslo by to spoustu mokrého oblečení, peřin a zoufalství. Možná by mu to vytvořilo i nějaký psychický blok a stres. Z mého pohledu pár plen navíc za ten klid a vyrovnanost stojí. Minimálně za tu zralost, která u dětí přichází prostě u každého jinak.

Příběh z kavárny: Náhodně jsem téma odplenkování na noc řešila asi před půl rokem v kavárně s jednou maminkou, protože na to přišla řeč. Svěřila se mi, jak se zoufalá, protože její skoro tříletý syn je každou noc mokrý! A pořád převlékají a perou. Zeptala jsem se, proč mu nedává plenky. Zamyslela se a řekla, že si myslí, že ho potřebuje naučit a když bude mít plenku, tak se nenaučí. Doporučila jsem jí, ať ji synovi na noc vrátí, protože to přinese klid a dítěti čas, aby dozrálo. Pověděla jsem jí vše, co je zde v článku ohledně zralosti, hranice pomočování, nebo co je a co není normální. Nedávno jsme se potkaly v obchodě a ona celá nadšená, že má poslední měsíc kluk plenky skoro suché. No – tak jednoduché to je. Jde o zralost.

Co když má nehody?

Jestliže má dítě sem tam v noci nehodu (třeba 1x – 2x týdně) a není mokré každou noc, je to v pořádku, je to na dobré cestě a plenky bych na noc nenasazovala. Pořídila bych ochranu matrace, dítě nekárala. Hlídejte, kolik toho před spaním pije. Před usnutím jej nechte naposledy vyčůrat a můžete také cca po 2 hodinách spánku nechat vyčůrat na nočník u postele. Přečtěte si také níže režimová opatření, které vám mohou pomoci.

Hranice pro to vydržet přes noc v suchu je mezi 30. měsíci až 6 roky! A téměř polovina dětí ve věku 5 let nevydrží být každou noc suchá!

Je starší a stále to se to děje – pomočuje se

Hodně rodičů si myslí, že jejich tříleté dítě již MUSÍ být v noci suché. Noční pomočování považuje MUDr. Petr Holý z Urologického oddělení Thomayerovy nemocnice za normální do pěti let. A nejen on. Tento fakt potvrzují samy rodiny a také prodejny drogerií, které mají běžně v sortimentu plenky XL tedy pro předškolní děti. Jednoduše – neprodávalo by se něco, co by nikdo nekupoval. Petr Holý dodává, že zhruba jedno ze sedmi dětí ve věku pěti let a jedno z dvaceti dětí ve věku deseti let se v noci pomočuje.

Noční pomočování je dvakrát častější u chlapců než u dívek.

Kdy problém začít řešit? A co je příčina?

Dítě, které nebylo nikdy v noci suché i po 5 roku má pravděpodobně takzvanou primární noční enurézu. Nebo dítě, u kterého se objevilo noční pomočování po delším období suchých nocí (alespoň půl roku) se jedná o sekundrání noční enurézu. Příčinou může být zvýšená produkce moči během spánku, potíže s přechodem mezi spánkem a bdělostí a nebo snížená kapacita močového měchýře. Důležitou roli také hraje celková zralost a vyspělost dítěte. U sekundární noční enurézy může hrát roli stresující životní prostředí či události, které naruší psychickou pohodu dítěte. Může však také jít o příznak infekce močových cest nebo zácpy.

Noční pomočování je vývojovým projevem dozrávání močového měchýře, který nijak neohrožuje zdraví dítěte.

Co může zhoršovat potíže a četnost pomočování?

Stres může znovu spustit noční pomočování po delším suchém období. Jednat se může například o zahájení školkové či školní docházky, narození nového dítěte, změna kolektivu, nemoc, ale třeba i šikana dítěte.
Nápoje či potraviny, které obsahují kofein (čaj, kola, čokoláda) zvyšují množství moči.
Zácpa – tedy objemná stolice v konečníku, která může tlačit a dráždit močový měchýř.
Zaměřte se a pozorujte také případné obtíže s močením přes den. Všímejte si nucení na močení, časté močení (více jak 14x za den) nebo únik moči přes den. V tomto případě se může jednat nejen o zánět močového měchýře, ale také může být přítomna porucha funkce dolních močových cest. V tomto případě je potřeba vyhledat lékaře a odhalit příčinu obtíží.

Noční pomočování je hned po alergiích druhým nejčastějším problémem u dětí.

Příčinou nočního pomočování dětí, které trvá i po 5. roce života, je nejčastěji snížená tvorba hormonu vazopresinu v noci. Ten je zodpovědný za snížení objemu produkce moči během spánku. Zvýšená produkce moči vede k přeplnění nezralého močového měchýře, který nevyšle do mozku signál o tom, že je naplněný, a dítě se pomočí během spánku. Toto noční pomočování nijak neohrožuje fyzické zdraví a vývoj dítěte. Jde však o značnou psychickou zátěž – nejen pro dítě samotné, ale pro celou rodinu. U dítěte vyvolává především pocit hanby a strach.

Noční pomočování tu bylo, je a bude. A není to tabu.

Léčba

Musí být komplexní a zahrnuje spolupráci dítěte, rodičů, ale také dalších specialistů. Enuréza s věkem často odezní sama, přesto je však terapie vhodná. Léčba se většinou začíná režimovým opatřením a úpravě životního stylu. Jedná se také o změnu pitného a spánkového režimu. Poslední variantou, kterou je možné zvolit, zejména při vyčerpání těch předchozích a také vyčerpanosti rodičů a špatném psychickém stavu dítěte, jsou léky. Ty obsahují hormon vazopresin, který se u dítěte tvoří v nedostatečném množství. Podává se před spánkem a jeho účinek spočívá v zahuštění moče a snížení jejího objemu. Nutno však říci, že se u 7 z 10 dětí problém vylepší, ale po vysazení léků se problém zase může dostavit.

V první řadě je potřeba vyšetření dětským pediatrem, který vyloučí závažnější poruchu funkce nebo infekci močových cest.

U naprosté většiny dětí nakonec dochází k získání přirozené kontroly a zastavení pomočování. Čím je dítě starší, tím je toto pravděpodobnější.

Režimové opatření

Odměňování – ze začátku by nemělo být cílem zůstat celou noc suchý. Dobrým cílem je třeba jít na záchod před spaním, probudit se a říct rodičům, že jsou mokré, pomoct při převlékání postele apod. Můžete dávat samolepky do deníčku.
Dbát na pitný režim – tedy 1 litr tekutin (v horkém počasí více). Vyhnout se tekutinám, které obsahují kofein. Omezte také sladké a dráždivé nápoje – zejména večer. Vyhněte se také syceným nápojům.
Cca 2 hodiny před spánkem omezte příjem tekutin.
Nesnažit se vytrénovat močový měchýř tím, že jej budete držet „plný“. Nikdy neomezujte možnost vymočit se. Naopak je nutné močit tak často, aby se předcházelo nepříjemnému a naléhavému nucení na močení!

Spánkový režim

Dbejte na pravidelnost, vhodné a vyvětrané prostředí. Snažte se vyhnout stresům – hádky mezi rodiči, plnění úkolů na poslední chvíli, řešení jiných výchovných situací apod.

Režim močení

Pravidelnost – ideální je chodit na wc po 2-3 hodinách.
Dbejte na vymočení před každým spánkem.
Všímejte si problémů při močení – nutkání na močení, únik moči apod.

Léky

Další variantou, pokud nepomáhají režimová opatření, jsou léky. Vždy je zapotřebí projít předchozím vyšetřením lékařem, případnou léčbou zvolenou pediatrem, režimovým opatřením a také zvážit benefity, které léky pro snížení tvorby moči či léky snižující aktivitu (svalu) močového měchýře mohou danému dítěti přinést. Někdy je situace tak vyčerpávající a dítě psychicky zoufalé, že tato léčba rozhodně může přinést zlepšení celkového stavu a sebevědomí dítěte. Není tedy nutné se bránit „zuby nehty“. Jde především o křehkou psychiku dětí a postavení ve společnosti (škola, školka), které může snižovat jejich sebevědomí a zvyšovat nechuť trávit s ostatními čas – přespat u kamaráda, jet na školu v přírodě apod. Trauma z nočního pomočování si dítě může nést až do dospělosti.

Normální je noční pomočování do 5 let. Od pěti let, pokud dítě nemá suchou plenku ani jednu noc, je dobré zahájit nejen režimová opatření, ale nechat dítě vyšetřit lékařem. Odplenkování na noc zbytečně neuspěchejte a pamatujte si, že hranice na to být suché i během spánku je od 30 měsíců do 6 let věku dítěte. Noční pomočování je vývojovým projevem dozrávání močového měchýře, který nijak neohrožuje zdraví dítěte. Dbejte na režimová opatření – i u dětí mladších pěti let mohou pomoci k dozrání a kontrole svěračů dříve. Mějte na paměti, že noční pomočování není chybou vašeho dítěte! Ani vaší! A časem to bude v suchu!

Pamatujte si:

Noční pomočování není problémem výchovy. Dítě to nedělá naschvál.
Z nočního pomočování každé dítě vyroste, jen je potřeba dbát na to, aby problém netrval příliš dlouho a nevytvořil dítěti psychické trauma, které by si mohlo nést až do dospělosti.
Situace je potřeba řešit s lékařem vždy, pokud je dítě starší 5 let. 1) může odhalit příčinu a zahájit vhodnou léčbu 2) je nutné zařadit režimová opatření, která celému problému pomohou.
Ze statistického hlediska u dětí starších pěti let dojde pouze u jednoho dítěte z deseti k samovolnému vyřešení problému. Je potřeba mu pomoci a zajistit vhodné podmínky a nestresové prostředí.
Nikdy za noční pomočení své dítě nekárejte. Ničeho tím nedocílíte. Dítě se naopak začne bát, což může celý problém ještě více zhoršit. Cestou je citlivé vysvětlování, podpora a chvála za dílčí úspěchy.

Zajímavost na konec

Hranice pro to, co je v životě normální a co už ne, je velmi individuální a já často říkám, že v životě není nic normální. Pro zajímavost uvádím, že pro Evropu je normální hranice pro pomočování děti v noci 5 let. Kdežto ve Spojených státech amerických je tato hranice až 7 let. Dá se tedy říct, že co kontinent, to jiný názor. Přála bych si, aby si každá máma a rodina uvědomila, jak moc jsou hranice „normálnosti“ zbytečně přísné a kolik pocitu zmaru, neschopnosti, nebo pocitu vlastního selhání mohou přinášet. Především jde vždy o nás a naší individualitu.

Jaké jsou vaše zkušenosti? Budu ráda za vaše případné příběhy. My s Hynečkem nikam nespěcháme. Beztak má k Evropské hranici ještě dva roky 😀

Vanda S.