Úvod > Poradna > Blog - život - poznání > Dej ho do školky, ať máš víc času na práci a sebe

Dej ho do školky, ať máš víc času na práci a sebe

Dej ho do školky, ať můžeš pracovat

Mamka a taťka jsou důležití

Už chodí Hyneček do školky? Kdo? Vždyť je malinkej, prolétlo mi hlavou. No ale přece už teď berou od dvou let, tak ať máte víc času na práci a sebe. V hodně věcech jsme pozadu, ale v čem naši republiku miluju, je naše rodičovská. Slova jako Euro, rozpočty, pracovní trh a studie mi zvedají kufr. Rodina a “babičkovství” je sice v krizi, ale není povinnost děti ihned od dvou let dát do školky, jde to přeci udělat i jinak. Do tří let se formuje až 90 procent osobnosti a nejdůležitější pro dítě je mít vedle sebe milující a pečující osobu – pokud to jde. 

Rodič je nenahraditelný

Věřím v rodinu, v tátu a v mámu. Ženu, která se stala v průběhu měsíců a let oporou, parťákem a také ochranářem a vlastně vztyčným bodem života malého člověka. Stala se mámou, dávající něhu, lásku, dotek v prvních třech letech života, kdy se buduje velmi důležité jádro člověka. V prvních třech letech si budujeme hlavně pocit bezpečí, důvěru v sebe sama a ve svět. To, co nedostaneme do tří let, budeme často pak hledat celý život. Už od miminka se určuje, jak se bude dítě vyrovnávat se situacemi v životě. Jak se bude stavět k práci, jak se bude umět zamilovat, jakým bude mužem, otcem, nebo matkou. Obří měrou k tomu přispívá to, že je s milující a pečující osobou, která jej mazlí, nosí, čte mu, poskytuje mu blízký kontakt.

Dítě do dvou a půl let vnímá sebe a mámu jako jednu bytost a nezná pojem návratu. Do tří let se formuje až 90 procent osobnosti a nejdůležitější pro dítě je mít vedle sebe mámu, která ho má ráda.

Česká republika zaostává?

Dle světového trendu prý zůstáváme s dětmi příliš dlouho doma. Proč prosím má někdo pocit, že čím dříve dítě umístíte do školky tím lépe? Pro koho? Pro stát, samozřejmě. Pracovní trh, rozpočet, cíle společnosti, tlak na ženu a její kariéru. Pro dítě to tak rozhodně není! To má strach o mámu. Do dvou a půl let dítě vnímá sebe jako mámu a jednu bytost, to je podložený vědecký fakt. Vzdalujeme se od svých dětí a často velmi zbytečně a možná díky tomu navždy.

Cílem naší společnosti by nemělo být odkládání tříměsíčních kojenců do jeslí, ale podporovat sdílené a zkrácené úvazky, práci z domova, rozvíjet komunitní a mateřská centra. Pedagog a lektor Marek Herman se účasnil konference o mateřských školkách, kam můžete dát děti už od jednoho roku. Účastnila se i zahraniční delegace: Belgičanka, Britka, Španělka, Řekyně a Švédka. Budu nyní citovat jeho slova. „Konference měla tři vrcholy….“

PRVNÍ: když namachrovaná Britka suverénně mluvila o tom, že je načase konečně přestat stigmatizovat stát v tom smyslu, že by se neuměl postarat o děti. NAOPAK, MÁME PŘECE ODBORNÍKY A TI NEJLÉPE VĚDÍ, CO DÍTĚ POTŘEBUJE. A NĚKTEŘÍ RODIČE SKUTEČNĚ NEJSOU DŮVĚRYHODNÍ. To vám řeknu, to jsem tedy dost čuměl.

DRUHÝ: když sympatická Belgičanka naprosto bezelstně prohlásila, že nerozumí naším rozjitřeným debatám o tom, že by malé dvouleté děti neměly chodit do školky, protože u nich V BELGII MÁMY DÁVAJÍ DĚTI DO JESLÍ UŽ VE TŘECH MĚSÍCÍCH. A že je to NAPROSTO N O R M Á L N Í. A že neřeší kdy, protože ty tři měsíce jsou v pohodě, ale řeší, pouze jak: jak kvalitní péče se malým dětem poskytuje, to že je ta správná diskuse. Než jsem stačil zalapat po dechu, vzala si slovo Španělka a řekla, že u nich je to stejné: malé děti díváme do jeslí od tří měsíců. NO A CO JAKO?

TŘETÍ: ptali se Řekyně, kde mají děti, když jsou zaměstnané mámy v práci, když podle statistik mají strašně málo školek. A ta žena od Egejského moře ani nehnula brvou a tiše prohlásila: my se o děti staráme v rodině. Když musí máma do práce, postará se o dítě rodina, víte? Vždyť je to naše dítě. V sále to zašumělo, některé Češky nechápaly. Jak jako rodina? Vždyť máma bydlí 200 kilometrů daleko!

„Všechny odborné studie se shodují, že ve třech letech se období růstu láme, dítě dokončuje první fázi svého vývoje a může jít do širšího kolektivu. Dítě do tří let potřebuje vyrůstat ve světě, kterému rozumí, musí mít vedle sebe spokojenou něžnou mámu a vedle ní spolehlivého tátu. Tam nic jiného nevymyslíte, to je vzorec, který funguje sedm milionů let. Já bych ho za třináct let, kdy nám Evropská unie nabízí nějaké peníze, rozhodně neměnil.“ říká Marek Herman

 

Přes to všechno si myslím, že můžeme dítěti dát vše co potřebuje

Vůbec bych se nechtěla dotknout rodičů, kteří nemají kvůli finanční situaci na vybranou. Mrzí mě, že se v dnešní době tolik tlačí na ženy a že nefunguje tradiční pojetí rodiny, kdy by si mohli rodiče více vypomáhat. Často naše maminky ještě chodí do práce, nebo bydlí daleko. V práci nám nikdo neumožní mít vedle nohy unudleného caparta a tak zpocené až na zadku dobíháme tramvaje a vyzvedáváme děti na poslední chvíli. I přes to všechno si myslím, že můžeme dítěti do tří let dát vše, co potřebuje. Milující a spokojenou mámu, která se dítěti, když může, věnuje a nečučí třeba zbyčně do telefonu. To je pak i víc, než kdyby celé tři roky jen prosedělo doma u televize.

Jak to máte vy, maminky? Souhlasíte se mnou a Markem Hermanem? 

Vanda S. 

 

Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/pedagog-marek-herman-odkladat-prtousky-do-tri-let-je-mezinarodni-zlocin-20171109.html

https://www.denik.cz/z_domova/pedagog-marek-herman-odkladat-prtousky-do-tri-let-je-mezinarodni-zlocin-20171109.html

http://www.nastvanematky.cz/dite-potrebuje-nehu-peci-matky-je-nenahraditelna

https://zpravy.idnes.cz/dvoulete-deti-materska-skolka-dva-roky-dyo-/domaci.aspx?c=A180411_160017_domaci_evam

12 thoughts on “Dej ho do školky, ať máš víc času na práci a sebe

  1. Clanek se mi velmi libil a ukazala jsem ho manzelovi,ktery neustale hudruje na to ze si dceri moc věnuji a ze a pak nechce byt beze me.
    Dokonce me premluvil k tomu ze jsem dala dceru ve 20 mesicich jen na dopoledne do krouzku pripravka na materskou skolku bez maminky po 3 navsteve kdyz dcera videla ucitelku dostala takovy zachvat place ze jsem se na to vykašlala a dcera uz jsem tam nikdy nedala
    Alespoň chodím 1x týdne do prace kdy hlida malou tatinek ale obcas sama v sobe bojuji ze nejsem dobra doma proroze nekdy zvýšim hlas na dceru nebo uz to psychicky nezvládnu a dam ji přes zadek a zpetne si uvedomim zw kdybych neměla tolik starosti s tchyni a zbytkem rodiny nebyla bych tak unavena a nevrla a pak si vycitam ze dcera nema tu vyrovnanou mamu a ze by ji bylo lepe beze me omlouvám se ze si tady tak vylevam srdce a dekuji

    1. Hezky den, Lucko, moc si vazim vasi zpravy. Je totiz nesmirne pravdiva! DIKY.
      Mam to stejne. Hodne prace, tri deti, prakticky nikdy jsem neprestala pracovat, snad jen v sestinedeli – samozrejme s rozumem a delam z domu… kazdopadne jsou situce kdy bych si dala facku.
      Drzte se, je to normalni ❤️💋👋🏻
      Krasny den a jeste jednou dekuji za komentar.

  2. Moc děkuji za tento článek, mám to do puntíku stejně. Vím, že spousta maminek de práce dřív jít musí z existenčních důvodů, stejně tak ne každá má možnost pracovat flexibilně. Já si také neumím představit, že bych na ty tři roky skutečně zcela opustila svůj obor, ale mám štěstí na šéfy, kteří mi umožňují home office a prakticky úplně svobodné hospodaření s časem a ještě jsou obrovsky vstřícní, stejně tak muže,který mne podporuje, a tchyni, která je doma A 15 minut od nás, takže může občas vozit a hlídat… Každopádně čas s dcerkou je pro mě na prvním místě a pod tento článek bych se klidně podepsala 🙂 A mám radost za citaci našeho „enka“ 🙂

  3. To jsem zazivala u syna. V roce a pul se mi odplenkoval a ve 2 a ctvrt jsem se setkala s nazorem: tak to uz ho muzes dat do skolky, kdyz je bez plinky! Zirala jsem. Jako proc? Deti se odplenkovavaji, aby se mohly supnout do materinky?!? A pak uz to zacalo – chodi do skolky? Kdy pujde do skolky? Tam se nauci basnicky, pocitat… (Podotykam, ze syn umel basnicky, co mluvi a pocitat snad od 2 let… Myslim, ze hoooodne veci je dite schopno pochytit doma…) Ted mu jsou 4 a pul, ja jsem doma s mladsi dcerou a chodi od letosku cca 2-3-4 x tydne. Jen je mi lito, ze kvuli povinne skolce prijdeme o to, mit prodlouzene vikendy, jak se nam zachce 😉 Jsem toho nazoru, ze dite potrebuje predevsim maminku. Tu mu zadna skolka, ani drahe zahranicni dovolene nevynahradi. Kazdopadne – syn je zivy a moooc dobre vim, jake to je, kdyz mamince rupnou nervy. Presto jsem rada, ze jsme spolu byli tolik, i kdyz to nekdy bylo narocne. Bylo to to nejhezci obdobi, co jsme spolu prozili… Co jsme se nahrali, nacetli, natvorili a namazlili… A kazdy den…

  4. Já jsem ráda, že jsem s malým doma a dřív do práce jít nehodlám. Chci si syna užít, zvláště když další dítě neplánujeme. Sice to užívání je někdy dost náročné, ale i tak vím, že chci být s ním. Souhlasím, že dítě má být s rodičem a postupně se rozhlížet a zaclenovat. Neumím si představit, že bych ho dala v roce někomu cizímu, natož ve 3 měsících. Taky slycham ve svém okolí rady, abych ho dávala někomu hlídat, aby pak nebyl ve školce problém. Znám své dítě a toho se opravdu nebojím, protože je společenský, není na mě závislý, je zvidavy takže jsem v klidu, jen mé okolí není 😁 a to mě je fuk. Děkuji Vando a ráda čtu vaše články.

  5. Krásný, pravdivý článek.O to víc mě mrzi,že někomu přijde zvláštní,že je dítě,, závislé,,na matce a naopak, tvoří prostě jednotku po určitou krátkou dobu a o to víc si ji musíme užívat ❤️

  6. Dobry den, dcerka sla do skolky v 5letech a syn temer ve ctyrech. Sli spolecne, aby se dcera necitila odstrcena, ze zustavam s braskou a ji nekam soupu (jsou 14mesicu od sebe). A bylo to to nejlepsi. Do te doby jsem castecne pracovala z domu a nyni jsem si pribrala ranni praci, tak abych si je mohla vyzvednout po obede. A vite, okoli tlaci neustale. Proc to jako delam? Vzdyt jsou velke (6 a 5let) proc vstavam ve 3h rano a delam manualni cinnost za malo, kdyz bych mohla byt od od 8-17h v kanclu za mnohem vic?! A vite proc? Protoze je miluju, protoze chci byt s nima, protoze chci s nima jezdit na kole, hrat si, tvorit a tulikovat se. Nechci, aby byli cely den nekde s cizimi. Deti jsou moc rady a spokojene. A okoli?? Okoli me nezivi, tak at neprepina 😀

  7. Nesouhlasim. Jsem samozivitelka 1,5 dcery a mam nemocne rodice. Ze socialnich prispevku se vyzit neda a s prilezitostnymi brigadami za 80,-/hodinu taky ne. Dcera UŽ v roce a pul chodi do jesli kazdy den od 7-16h a miluje me porad stejne. Jen si myslim ze rok a pul je idealni na to aby se dite zařadilo do kolektivu. Maminky jsou nejdulezitejsi ale kdy si dite zacne vytvaret svoji vlastni osobnost bez rodicu? Az ve 3letech?

  8. Jsem ráda za systém, který v ČR máme. Jsem přesvědčená o důležitosti obou rodičů v rané výchově dítěte. Přesto jsem dala syna do školky ve 2,5 letech. Ne proto, abych měla já víc času (ačkoli to je vítaný bonus), ale proto že jeho osobnost vyžaduje bohatou interakci, je rád mezi ostatními dětmi, je velice komunikativní a společenský a doma s mámou už se nudil. Ačkoli jsme podnikali hodně věcí, časem jsme upadli do stereotypu a dost často jsem se přistihla při tom, že se náš program omezoval jen na tu rutinu, kterou už jsem ani nevnímala. Teď tráví část dne ve školce, kde se učí každý den nové věci, rozvíjí se, buduje vztahy a je tam moc spokojený. Když jsme pak odpoledne spolu, mám mnohem víc energie a chuti mu věnovat celou svou pozornost a hrát si s ním, trávit společný čas kvalitněji. Závěrem bych tedy řekla, že je každé dítě jiné a je třeba najít to řešení, které mu bude vyhovovat nejvíc.

  9. Nejsem si jistá, zdali na toto téma existuje univerzální odpověď.

    Myslím ale, že bychom si každá z nás měla uvědomit, že to dítě je jen jedno a každý okamžik jeho života, který se stane, se už vrátit zpět nedá. Proto si myslím, že především bychom měli být rozumné a zodpovědné a měli bychom pečlivě uvážit, zdali je naše dítko připravené na to jít do jesliček/školky a co to mu to dá a vezme. Já se přikláním k tezi, že se nedá jednoznačně stanovit hranice, kdy dítě má jít do školky (třeba 2 roky, 5 měsíců a 7 dnů… :D) , ale že je to hlavně otázka toho, jak dítě reaguje na své okolí, jak reaguje na nové situace a podněty, zdali má rádo kolektiv a jak se v něm cítí, zdali je schopné do svého „okolí“ přijmout neznámé lidi… věřím, že některé děti mohou být připraveny jít do školky v 1 roce, některé naopak nejsou připraveny ani ve 3 letech.

    Vím, že často je situace složitá a ženy pracovat musí – ať už je to kvůli finančním důvodům, faktu, že nechceme přijít o práci po ukončení rodičovské dovolené nebo jen kvůli tomu, že chceme zůstat na určitém levelu mentální vytíženosti a informované o tom, co se děje, protože se do té práce prostě hodláme vrátit. Dovolím si říci, že patřím mezi ty šťastnější zaměstnané mámy (mohu si svou práci velice flexibilně plánovat a navíc, když jde „do tuhého“, pomůže mi rodina). Dceři je dnes 1,5 roku a začínáme chodit na „zvykačku“ do malé dětské skupinky. Hrozně dlouho jsem ji vybírala a nakonec jsem vybrala skupinku, ve které se dětem hodně věnují (vlastně jeden nepřetržitý kroužek po celý den plný pohybu, zpívání, kreativních činností…prostě sranda na celý den). Důvodem není to, že bych chtěla chodit do práce ani se věnovat sama sobě. Dcerka má hrozně ráda děti, ale nemáme moc šancí se s dětmi v obdobném věku vídat. Navíc stále a stále nemluví a je to moje chyba – já vím, co chce a rozumím jí, i když mi to neřekne, ale tím jí nedávám moc prostor. Zkoušela jsem dělat, že jí nerozumím, ale na tohle moc nejsem…:D Proto doufám, že ve školce najde kamarády a zábavu, kterou já jí udělat neumím a že se nám trošku rozmluví… já na oplátku mohu čas využít skutečně pro práci a pak se dceři věnovat daleko intenzivněji. Po racionálním uvážení všech skutečností myslím, že jsem se rozhodla skutečně správně, ačkoliv jako máma jsem udělala dost chyb a někdy si připadám jako ta nejhorší máma pod sluncem…

  10. Dobrý den, mám dvouletého chlapečka, od jeho 1,5 roku chodím jednou týdně do práce, mám velké štěstí, že mám hlídací babičku se vším všudy (má navařeno, má náhradní oblečení, vždy krásně připravenou postýlku a náruč, nemusím nic chystat, jen ho předám :-)). Měla sem už pocit, že se doma zblázním, těšila se někdy, až malý konečně usne a teď, co chodím do práce sem si teprve uvědomila, jak sem byla hloupá, hrozně to letí. Když mě večer vítá a skočí mi do náruče, dojímá mě to, už se netěším až usne, ale až se vzbudí. Tím chci říct, že pokud není babička a dítě dobře snáší kolektiv, nemusí to být vždy na škodu, když se člověk trochu dostane mezi lidi. Krátké úvazky jsou podle mě super a mělo by to být normální. Chtěla bych všem maminkám, které musí třeba kvůli financím do práce a nemají ten luxus skvělé babičky a krátkých úvazků říct, že je moc obdivuju a držím palec. Ahoj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Top