Úvod > Poradna > Blog - život - poznání > Hranice nás definují

Hranice nás definují

Hranice jsou ve výchově dítěte velmi důležité. Hranice totiž definují samotné dítě. V dospělosti nám hranice pomáhají zachovat zdravý rozum, chrání nás před nemocemi způsobených stresem. Hranice je přesně to, co nám pomáhá se mít rád. Je to trošku hlubší zamyšlení, ale vzpomněla jsem si na historku jedné klietky. Byli s manželem v Anglii a známí je pozvali na večeři. Společně se usadili k velkému krásnému dřevěnému stolu a začali stolovat. Na jejím manželovi přistála špageta. Distinguovaně ji sundal do látkového ubrousku a pokračoval v jídle. Najednou přiletěla další a další. Házel očko na svou ženu a pohled zněl jasně: „Co se tady proboha děje?“

Ne, neseděla tam Julia Roberts alias „svině klouzavá“. Seděla tam čtyřletá holčička, která se nudila. Nikdo nic neříkal, holčičku nikdo nenapomenul. A když dorazil na stůl dezert, který byl čokoládový a né malinový, vybuchla jako Etna. Začala se válet po stole, skopávat sklenice a válet se v jídle. Bylo vidět, že v jejím tatínkovi to vře a možná za chvíli bouchne jako papiňák. Držel se, měl totiž od ženy nakázanou „volnou výchovu“. Když dítko celé od čokolády nepřestávalo, papiňák upustil páru a dotázal se své ženy, zda by ji alespoň nemohli odvést vedle do místnosti. Holčička zoufale řvala, kopala kolem sebe a ani za zavřenými dveřmi neutichala. Podle mě zoufale toužila po hraniccích, které by jí daly pevnou půdu pod nohama, od které by se sama mohla odrážet, budovat vnitřní hodnoty a jakousi správnost a pocit bezpečí.

Být iniciátorem

Nejsem zastáncem přímé a autoritativní a diktátorské výchovy. Věřím v to, být iniciátorem. Myslím si, že ve výchově jsou potřeba hlavně láska, komunikace a pochopení jeden pro druhého. Pokud s dětmi budete kámoši, bude se vám životem kráčet mnohem lépe a nebudete štvát jeden druhého. Vnímám však jako důležité nastavit jisté hranice, které není dobré překračovat. Brát dítě doslova a do písmene jako kamaráda, který je vám rovnocenný, není podle mě to nejšťastnější. Dítě je malý člověk, jistě často velmi chytrý a čistý, a můžete na něm krásně pozorovat své chyby, které odráží jako zrcadlo, a může tedy být vaším životním učitelem, ale potřebuje se od vás také naučit různým způsobům řešení situací, reakcí, dobrému chování. A bezbřehá a volná výchova bez určitých mantinelů by nemusela být dobrá. Samo dítě by se v ní mohlo ztrácet a necítilo by pevnou půdu pod nohama. Dítě potřebuje ukázat a vidět, jak se má v určitých situacích zachovat.

Soužití dvou velikánů

Výchovu přirovnávám k řece. Pokud má velmi pevná, betonová a rovná koryta, voda/dítě jen plyne, je svázané, dusí se a nemůže projevit svou živelnost či názor. Jednou vám takové dítě uteče, vzbouří se, stejně jako řeka protrhne hráze. Dítě se nedá svázat ani zkrotit. Volné a bezbřehé koryto zase bude rozlité po krajině, bude se ztrácet, hledat samo sebe a pevné body, od kterých by se mohlo odrazit a vytvořit na nich své základy. Nejlépe vodě je, když se vlní krajinou, poskytuje vláhu okolnímu světu a ten zase určuje její směr jemným korigováním. Výchova je pro mě respektujícím soužitím dvou velikánů. Jedním jste vy a druhým je vaše dítě.

Dítě potřebuje ukázat, jak se má chovat a jak řešit problémy, učí se tak vnímat své pocity a pracovat s nimi. A potřebuje k tomu parťáka, který mu rozumí a pomůže mu. Tím, že dítěti dáte najevo, že mu rozumíte, a ukážete mu možné řešení, ho láskyplně vychováváte. Kázeň dítěte se nestaví na zákazech. Trestem dosáhnete pouze zastavení problému. Ale nápravy dosáhnete pomyslným „odměňováním“ a pozitivním přístupem. Hranice nás neomezují, hranice nás definují!

Špagetám zdar.

Vanda S.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Top