Úvod > Poradna > Blog - život - poznání > Konečně rodí holky v mém věku…

Konečně rodí holky v mém věku…

Vždycky jsem byla všude hrozně mladá máma, to už se nezmění, jsem dítě “revoluce”. Máma zvonila klíčema a já se právě dělila a jako 46 chromozomá blastocysta se nořila do její dělohy. První syn se narodil, když mi bylo 22 a teď, skoro po 8 letech, začínají rodit mé vrstevnice. V poslední době ale stále přibývá těch, které mají dítě ještě před třicítkou. Věkový průměr pro Prahu byl v roce 2017 32 let a nyní se stále snižuje. Dokonce přibývá maminek, které mají děti ještě před 25. rokem. Vlastně všude kolem je teď šílený baby boom a dokonce trend mít více dětí než jedno a rovnou třeba tři. Nestěžuju si, je to fajn. Jsem plná energie, jsem splachovací, přizpůsobivá, pružná, stačí mi málo spánku, vymýšlím blbinky, které děti baví, rychle regeneruju a až budou moje děti plnoletý, budu (doufám) v polovině života – v těch nejlepších letech –  a budu mít další půlku života před sebou… a možná mě na jejich maturiťáku bude balit jejich spolužák. 

Mít děti dříve, nebo později? Jak to vidím já, jako mladá maminka tří dětí, pracující na plný úvazek a jak na mateřství v mladším či pozdějším věku nahlížím dle profese? Setkávám se totiž jak s mladými maminkami, tak s těmi staršími a také s těmi, které si dítě pořídily na poslední chvíli, kdy to ještě z reprodukčního hlediska šlo. Jaké jsou výhody být maladým rodičem a jaké to má nevýhody. 

V mládí to dáte levou zadní. Jenže dneska je mládí do padesáti…

Vrací se trend mladších maminek a lékaři se jen radují. Podle nich je totiž ideální věk pro porod prvního dítěte kolem 25 let. Sama mám hrůzostrašnou zkušenost, když se mi po porodu prvního syna rozjel takzvaný Hellp syndrom, na který v dnešní době ještě rodičky umírají. Není na něj totiž lék či zákrok, který by mamince život zachránil. V podstatě se čeká, zda to její tělo zvládne. Já to zvládla. Lékařka mi poté říkala, že jsem v podstatě pár hodin bojovala o život a být o pár let starší, přes třicet, možná bych to vůbec nepřežila. Asi již začínáte chápat, co tím chci říct. Tělo mladého člověka nesmírně rychle regeneruje a z fyziologického hlediska je na vrcholu svých sil. Náročné období těhotenství a porod tedy zvládnete levou zadní. Ale potkat Hellp syndrom 35 letou prvnorodičku, nemusela by to přežít. Mladé maminky mají více energie, proto lépe zvládají náročné situace, které mateřství přináší – například nevyspání a noční vstávání k miminku. K výchově přistupují s klidem, nejsou přehnaně úzkostné, dítě vychovávají v kamarádském duchu a dokáží vymýšlet a realizovat lumpárny, které děti milují. Snáze se zbavují těhotenských kil a až půjdou na maturitní ples svých dětí, je zde dost velká šance, že si je někdo splete se starším sourozencem – dobrý, ne? Mladé maminky také mají mnohem menší riziko genetických vad u dítěte. Pokud se bavím se starší maminkou na kurzu, nebo u ní doma při vaničkování, často si postesknou a říkají, “na co já jsem čekala, proč jsem ho neměla dřív”. Jenže ta kariéra a to studium… A dostáváme se pomalu k nevýhodám, když jste maminkou brzo a ty vás mohou potrápit. Pokud nemáte finančně zajištěného partnera, který by vás v tento moment “podržel”, nebo nemáte možnost pracovat při mateřské, mohou se objevit problémy s finančním zázemím. Můžete také přijít o dosvadní kamarády, pokud děti ještě nemají a neplánují je. Nebudete mít tedy tolik společných zájmů, takže vztahy ochladnou a vy budete muset hledat v jiných vodách, nebo se stanete “samotářem” jako já. Naštěstí mě osobní vztahy docela zdárně supluje práce, která mě po všech stránkách naplňuje. Dále je zde horší možnost dostudovat – ale holky, zde ruku na srdce, pokud něco hodně chceme, tak to dostaneme. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, tak výmluvy… známe to, ne? Kamarádka mi na křtu knížky říkala, že si s jedním dítětem nestihla ani vyčistit zuby a s druhým zvládla přestěhovat celou rodinu do nového bytu během dvou dnů. Prostě musíš! Naštěstí dnes existují možnosti jak studovat či pracovat i na mateřské. A jde jen o to chtít. 

Každopádně, pro každou maminku, bez ohledu na věk, je mít dítě náročné, přeci jen je malé dítě obrovský závazek, kvůli kterému je potřeba trošku změnit životní styl (alespoň na nějakou dobu) a ženy pak mohou mít pocit, že jim něco uniká. Jenže holky, neuniká. Tohle je prostě zázrak! A vím, že všechno to, co mám pocit, že mi teď utíká, jednou, až se na mě dvacetileté děti vyprdnou dohoním a řeknu si, co že mi to vlastně utíkalo? Budu mít tři dospělý kámoše a moře času si dělat co chci. Třeba mít čtvrté 🙂 

Věk je jen číslo…

Můžeme mít dvě dvacetileté slečny/ženy a jedné by mateřství z fleku sedlo, u druhé vám přijde, že je na ní ještě brzy. Každý člověk má jiné zkušenosti, zážitky, životní cíle a něco jiného si prožil. Přestože jsou stejně staré, jejich mentální zranost může být na úplně jiné úrovni. Proto neodsuzujte mladé maminky, ale také ani ty, které mají dítě později. Je potřeba vycházet z kontkrétní situace. A problém, který trápí většinu žen, které si miminko nepořídí dříve, je právě výběr partnera. Mladá maminka to může střelit od boku a jako nevýhodu později zjistit, že on asi “nebyl ten pravý,” ale tak to není zase takový problém, jako to, že naše konzumní společnost vytvořila fikci o nikdy nekončícím mládí a neomezené možnosti volby. Mladí lidé propadají iluzi nekonečných možností seznamování, cestování, osobního rozvoje, kariérního růstu. Připadají si „forever young“. A pak jsou tu ty čtyřicátnice, které pomalu procitají z dvacet let trvající party, během které procestovaly svět, vydělaly hodně peněz, ale najednou jsou sami. Nemají o ně zájem zajímaví partneři a často ani zajímaví zaměstnavatelé. 

Kdy si tedy dítě pořídit?

Rozum, nebo cit vám poradí? Měla by vítězit intuice, na kterou prostě zapomínáme. I když sice nedokáže posoudit všechna rizika. Často ale slyším, kdybych si já tenkrát to dítě pořídila s tím…, nebo s tím… Měla bych aspoň to dítě… Když je vám totiž třicet, začnete být pohodlná. Vím to. Najednou víte, co chcete a nejste ochotná se tolik přizpůsobovat druhé polovičce. Psycholog Radek Ptáček k tomuto problému napsal: “Když žijete neustále “singel život” a přepálíte to, stane se jedna zásadní věc. Najednou vám potáhne na čtyřicet a vy nedokážete najít toho pravého partnera, někoho, s kým byste si prostě jen rozuměly. Budete hledat a hledat a nic. Začnete si říkat, že „žádní pořádní chlapi“ už nejsou. Jenže problém nemusí být v nabídce (i když také), ale v tom, že vy jste jiná. Máte své zvyky a rituály, vysoké nároky, víte, co chcete. Své partnery si budete podrobně testovat. Tohle mladí lidé ve dvaceti nedělají. Prostě skočí do vztahu a je to. Žádné rigidní návyky nemají, učí se jeden od druhého.“ Já si ale i zase třeba myslím, že starší maminky mohou být oproti těm mladším vyrovnanější, trpělivější a vědět, co od života chtějí a jak to udělat. Zkrátka být si jistější ve svých „kramflecích“.

Myslete na to, že blízké vztahy jsou to nejdůležitější, co v životě máme. A když máme něco cenného, musíme se o to starat, ať je nám dvacet, nebo čtyřicet. A dítě by vždy mělo vycházet hlavně z lásky a tam není na co čekat. 

Vanda S.

4 thoughts on “Konečně rodí holky v mém věku…

  1. Mně to nedá a musím se k tomu článku vyjádřit. Je v něm tolik úplně zbytečných útoků na starší maminky, že mě to opravdu dost rozzlobilo. Vy vlastně v tom článku propagujete, aby to mladí lidé „střelili od boku“ a v podstatě jim doporučujete mít v pětadvaceti dítě s kýmkoliv, kdo je zrovna poblíž a ono se to pak nějak samo vyřeší a zároveň jedním dechem odsuzujete ty, kteří vzali život zodpovědně do svých rukou, studovali, cestovali a pracovali, aby svým budoucím dětem vytvořili bezpečné zázemí s finanční jistotou a partnery, kteří jsou oba už dostatečně zodpovědní. Víte, studium a cestování není jen „jedna velká party“, jak jste se rozhodla to šmahem odsoudit. Oboji totiž výrazným způsobem formuje člověka a činí ho mj. rozvážnejším, tolerantnějším a méně náchylným k tak rychlým soudům, jaké jste v článku vystřelila Vy. Ten článek je ve své podstatě velice smutným a zbytečným útokem.

    1. Dobrý den, Martino, stejně tak vnímám i váš komentář – zbytečným útokem. Já totiž článkem na starší maminky neútočím, snažím se jím podpořit maladé maminky. Ale chápu, že zde už asi vždy zůstanou dva tábory. Respektuji a přistupuji s úctou k oběma. V.

  2. Dobrý den, primárně snad článku rozumím a souhlasím, že z biologického hlediska je nejlepší mít děti jako mladá a v rozpuku, ale ze sociálního těžko říct. Mým snem bylo a je mít rodinu a né „jenom“ dítě (nutno říct, že můj sen se plní;-). Potom vidím ve svém okolí ženy, které se toho nebály a skočily a mají dvě, tři, čtyři děti, ale každé dítě má jiného tatínka a to si nemyslím, že je dobře. Nebo zůstaly samy. Pokud někdo hned ve 20ti ví a je si jistý, že jeho partner je ten pravý, tak je to skvělé, mě to chvíli trvalo. Jsem Vaše vrstevnice (r.n.88) a zároveň „stará“ matka 😀 Těhotenství bylo pohodové, porod lehce komplikovaný, ale se šťastným koncem (ale já odflákla přípravu, příště se zapíši do Vašich kurzů;-). A to jak to člověk zvládne je i dost o nátuře, řekla bych. Jsem zastáncem toho, že co se má stát, to se stane.
    Každopádně díky za to, co děláte, jste skvělá a inspirativní.
    Prostě „stará“ nebo mladá, hlavně být zdravá a mít svůj život ráda – hawk :-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Top