Úvod > Poradna > Blog - život - poznání > Pořídili byste si děti, kdybyste věděli, co vás čeká?

Pořídili byste si děti, kdybyste věděli, co vás čeká?

Naplňuje mě vůbec mateřství?

Pořídili byste si děti (více dětí), kdybyste věděli, co všechno vás čeká? Jaká řehole a odpovědnost to je? Občas si takovou otázku pokládám a cítím se díky ní pěkně blbě, jako bych se rouhala. Ale pak jsem přišla na to, že ta otázka je za prvý úplně blbá a za druhý, že děti jsou jenom lidi v menším podání a prostě si nemusíte „sednout“ s věkovou kategorií, kterou máte právě doma… A druhá, stejně blbá otázka je – „naplňuje mě mateřství?“. A chraň Bůh říct, že ne, měla by ses stydět! Ty kariéristko jedna. A třetí otázka: „Šla bys do toho znova?“

Krkonoše – tři děti – tři dny – třicet sedm kiláků – třikrát na Sněžce – tři otázky.

Jasně, že se pořád takhle jako na fotce nesmály a všechny ty kilometry nebyly jak bonbonek, ale tahle dovča se mimořádně podařila. Řvaly, hádaly se, něco chtěly, prudily a měla jsem pocit, že snad zkouší mojí trpělivost. Říkala jsem si, jaký by to bylo kdybych je neměla, jestli bych si ten výstup nahoru užívala víc. No to víš, že ne, říkám si rovnou a slyším „Mamííí, Hynek vytírá kartáčkem na zuby mýdlo.“ Sakra! Já ani nenapíšu dvě věty, furt jim musím stát za zadkem. „Jasně, Miki, jdu tam.“ Jsem zpět… kde jsem to přestala, u jak hlubokýho zamyšlení? Jasně, mít děti nebo ne. No, tak to je jasný, jednoznačně nemít! Akorát už mají dočištěné zuby, takže jdeme číst pohádku, pokračování někdy potom, jestli neusnu taky. UFF, Vandička mi během čtení řekla, že je to ta nejlepší dovolená, co zažila a strašně mi jeden po druhém děkovaly a pusinkovaly. Tak teď jsem zase na sedmém obláčku blaženosti a dopředu jim omlouvám remcání a milion plus jeden problém, co zažijeme zítra. Mateřství je jako na houpačce.

Zase jsem si uvědomila, jaké parťáky mám. Jak jsou statečný, otevřený celému světu a všechno je baví. Všechny ty vzdory, vzteky, zmary asi stály za to. Díky! Jasně, že bych nejraději dala z týhle full time práce „mateřství“ výpověď. Úplně si představuju, jak vlezu do kanceláře, upřeně se zadívám na šéfa a řeknu „končím“. Nazdar bazar, dělej si to tady sám. Ha há. A vodešla středem. Takhle jsem taky vodešla včera, když ani po dvacátým upozornění, že už u borůvek musíme končit a jít dál, že se žene bouřka, neposlechly. Ostentativně jsem si nasadila sluchátka a šla sama. No zafungovalo to. Nabídly mi zvýšení platu, nějaký wellness a super rychlou chůzi, které jsem sotva stačila. Letěly jak namydlenej blesk a já za nima. Strašně si užívám jak jsou velký, funkční, chodící, neválející se, vztek už taky skoro končí.

Pořídili byste si děti, kdybyste věděli, co vás čeká?

Občas si říkám, že kdybych tohle všechno věděla, tak bych si žádné děti nepořizovala. Jaká pohoda by to byla. Jenže život přirozeně k dětem spěje. Každého naplňují kamarádi, práce nebo cestování jinak dlouho a jednou začnete cítit, že se chcete posunout dál. A i přes varování, že je to těžký, do toho jdete. Já bych do toho taky šla znova. Není na světě nic hezčího, než když vám dají vaše děti večer pusu a poví, že to je ta nejlepší dovolená na které byly. Když vám řeknou miluji tě, mami – a myslí to skutečně upřímně vážně. Možná si říkáte, vždyť takhle malé děti neví co to je milovat. Já to vlastně taky nevím, já vím jenom to, že bych pro ně udělala cokoliv. Je krásné vidět, jak rostou a učí se nové věci, pokaždé mě něčím překvapí nebo rozesmějí. Mají ve mně bezmeznou důvěru, všechno mi poví a nebojí se říct o pomoc. Být rodičem je dar a zázrak. Nesmírně vám obohatí život – často si říkám, sakra jak moc mě ještě budou zkoušet, ale pak si uvědomím, kolik věcí jsem se díky nim naučila, zjistila o sobě a jak moc jsem se posunula dál. Děti vám dávají obrovský potenciál k růstu. Protože každá těžká situace je dar.

Vztah s dítětem je jako mít vztah s kýmkoliv jiným. Hodně mi to otevřelo oči, nevyčítám si, když se s nimi nepohodnu, když na ně křičím, nebo si lezeme na nervy. Snažím se, aby mezi námi vztah byl a pečovali jsme o něj. Protože z tohohle (rodičovského) vztahu neutečete při prvním „tohle mi nevyhovuje“. Být rodič není jednoduchý a bolí to. Všichni by chtěli mít super děti, práci, sex, ale ne každý je ochoten procházet těžkými konverzacemi, trapnými momenty, raněnými city a tak utíkáme. Popřípadě hledáme dokonalost, jenže ta neexistuje, nic totiž není bez boje. Rodičovská spokojenost roste s každým vyřešeným problémem. Je to naplnění života.

Naplňují vás děti?

Naplňují mě děti? S nadsázkou jsem jich po prázdninách tak plná, že se těším až pošupajdí v pondělí do školy a do školky. Upřímně mi vadí takové to škatulkování „ona si udělala děti, aby mohla být jen doma a tím život končí – je totálně bez ambicí“ nebo druhej extrém „ona dala dítě v roce do jeslí a už zase pracuje, kariéristka jedna“. Mě osobně by být „jenom“ máma nebavilo. Spoustu věcí by mi chybělo a proto jsem ani u jednoho dítěte práci nepřerušila a pracuji kdy se dá. Jsem pak spokojená a vyrovnaná.. A to je to nejdůležitější. Každý jsme jiný a potřebujeme jinou rovnováhu práce, koníčků a kamarádů, nebo rodiny. Matka není horší, když netráví 100% času jen s dětmi.

Navíc vás to nemusí naplňovat s miminkem, ale třeba až s větším dítětem. Mámou už jste do konce života a děti jsou jenom malí lidi. V různých věkových kategoriích. Novorozenec, kojenec, batole, dítě, puberťák… Pokud se cítíte s vaším dítětem na dně, nějak vás to nebaví, neznamená to, že je s váma něco špatně. Je možné, že si prostě jen nesednete s věkem vašeho dítěte. Někdo si libuje v malém miminku a někomu vstávají chlupy na rukách, protože tahle miminka pořád pláčou a není s nimi žádná sranda. Někdo přejde období vzdoru levou zadní a někdo by pomalu polykal antidepresiva. Pokud zrovna jste v některé z těch fází a říkáte si, že na to už dál nemáte… Tak máte, nebojte. Každé období jednou přejde a i vy najdete toho svého parťáka pro život. Chce se to jen dívat, zhluboka dýchat a pokud možno, hodně spát. Takže pokud máte pocit, že si to zrovna neužíváte, jste možná jen ve fázi dítěte, která zrovna pro vás není to pravé.

Za sebe mohu říct, že každé věkové období dítěte má to své… A když mi zrovna nevyhovovalo jedno období, snažila jsem se na něm najít aspoň něco, co by mi drželo pomyslné světlo na konci tunelu. A dobrá zpráva je, že nic netrvá věčně…

Je libo další kousek?

Šla bych do toho znova? Do dalšího kousku? Miluju miminka, proto s nimi pracuji, vybrala jsem si práci, která mě naplňuje a baví. Doma si hrozně moc zase užívám ty svoje větší a cítím se naplněná. Neříkám, že v životě nenastane situace, kdy to celé budu chtít prožít znovu a já vlastně věřím, že jednou přijde, ale teď to není. Těším se na všechno to, co přijde s těmi mými staršími, chci tu pro ně být – kámošem, mámou, rádcem a dát jim všechno, co budu moct. Těším se na novou podobu práce, která pomalu přichází, na realizování plánů, které mám a hlavně na takový velký upgrade, protože chystám vlastní prostory, kde budou probíhat kurzy či jiná setkání – prostě mé pracovní místo. S dětmi vybíráme vybavení, všechno plánuji, jsem toho plná a hrozně se na to těším.

P.S. Dneska jsem vybrala báječnej lustr. Ha to je radosti.

Vanda S.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Top