Úvod > Poradna > Jak na ně - návody > Výchova? Chce to prostě víc, než vrtačku s příklepem!

Výchova? Chce to prostě víc, než vrtačku s příklepem!

Tak jasně, že když dětem řekneme udělej to takhle, teď a nijak jinak, honem, šup, tak to asi úplně na 100 % neklapne tak, jak byste čekali. Ach, to očekávání… Jsme v něm od prvního týdne těhotenství a pořád něco čekáme. Očekáváme, že dítě bude… Si doplňte vy, každý čekáme něco jiného. 😀 Povětšinou to myslíme dobře, chceme, aby měly čisté zuby, oblečení, aby něco uměly nebo aby už začaly chodit na nočník, protože okolí vrtá, co vrtá, má přímo vrtačku s příklepem a tou nás drtí jak vrut panel. A po takovým nátlaku začneme tlačit ještě víc, místo toho, abychom se podívali, zda to chce okolí, nebo my, a jak je na tom dítě, od kterého se to OČEKÁVÁ.

Však babička donese z Mountfieldu novou…

Co když jednoduše není zralé na odplenkování a vůbec nemá ovládání svěračů v mozkovém centru pod kontrolou? Chceme v podstatě to samé, jako aby roční chodilo do schodů a ještě u toho střídalo obě nohy. Blbost! Když není zralé, můžete vrtat, jak chcete, akorát se zničíte sami. Vrtačku spálíte, vruty ztupíte. Je mi jasné, že babička či tchýňka by rovnou donesly z Mountfieldu novou a jde se vrtat znova, to se musí zlomit přece, ne?

Všechno má svůj čas a vývoj dítěte neurychlíte, stejně tak jako nemá smysl se ve výchově dítěte chovat jako diktátor. Ohledně odplenkování je podle studií jasné, že vylučování a ovládání svěračů se dostane pod kontrolou center v mozkové kůře mezi 18. a 24. měsícem. Do doby před touto zralostí můžeme pouze pozorovat signály, které předchází vykonání potřeby, a musíme rychle jednat, protože dítě není schopné zadržet a počkat či dojít na ono místo. Musíme tedy hlídat časy a to může trvat i několik měsíců. V podstatě do doby, než dítě dozraje, aby to celé chápalo samo. Ha!

A že s vámi ve výchově bojuje, nechce, vzpouzí se, neznamená, že jste něco prošvihli nebo udělali špatně! Jak si asi možná můžou myslet jiní. Jak mluvit s dětmi, když od nich něco očekáváme? Chce to bajku a nepřímou motivaci.

Prvně k bajce

Želva a zajíc, lev a myška… pamatujete? Mnohým z nás jsou blízké, proto si je pamatujeme i v dospělosti, což svědčí o tom, jak moc nás ovlivnily v dětství. V příbězích vystupují zvířata, s nimiž se děti rády ztotožňují. Díky tomu, že zvířata přebírají vlastnosti lidí, pomáhají bajky porozumět povaze a chování lidí a zároveň dětem dávají důležitá ponaučení do života. Počátky bajek se spojují s Ezopem, tedy s obdobím kolem 5. století před Kristem. Bajky jsou super pro etickou výchovu, protože předávají poselství jemným a zároveň přitažlivým, poutavým způsobem, než mravním kázáním rodičů. Dítě mnohem snáze přijme to, že zvíře mluví, ale že mají přání, obavy právě jako děti. Bajky jsou soustředěné na přítomnost, teď a tady, jsou srozumitelné, a proto je radím pro vysvětlování jako první. Zahoďte vruty.

Teď k nepřímé motivaci

Už jste asi zažili, že se o vás někdo bavil a vůbec nevěděl, že vy posloucháte – panečku, to jste se dozvěděli věcí, co?! Ať už pozitivní, nebo negativní, vždycky to vezme za srdce – rozum. A teď si představte, že sedíte v pokojíku na zemi, dítě je kousek od vás a vy si vezmete plyšáka do ruky a začnete mu vyprávět, jak je váš Jonášek šikovný, že už se učí na nočník, že se mu tam sice moc nechce sednout, ale i tak mu to jde dobře. Povídejte, jak vás překvapil, jakou z něj máte radost, jak je to velký kluk a že mu držíte palce. Plyšák také může mluvit, jiným hlasem… také může chválit, nebo žasnout – No, néééé, už nebudou plínky?! Wau! Ujistěte se, že vás dítě poslouchá (jsem si jistá, že bude přímo zírat) a nerušeně pokračujte dál v rozhovoru s plyšákem. Nedávejte najevo, že víte, že vás dítě poslouchá. No a pak se rozlučte a povězte, že děkujete za rozhovor a že zase přijdete na kus řeči. Dobrý, ne? Tohle funguje, věřte mi. Teď jste zahodili vrtačku.

Často ve výchově nastává problém, protože v dětech vidíme dospělé, a tak s nimi i jednáme. Prostě řekneme, jak něco bude, jak to očekáváme a šmitec. A to je pro ně naprosto nepochopitelné. Dostat instrukci, nevědět, proč ji vyplnit, neznat souvislosti a jen splnit zadaný úkol, to udělá jen cvičená opice nebo voják v utajení. Hm… Jak by se vám líbilo, kdyby vám někdo řekl, že teď nemůžete chodit na záchod, ale musíte to dělat do plínky? Prostě basta. Záchod už není a nikdy nebude. Blbost, já vím, ale pro dítě stejně nepochopitelná blbost. Proč by to mělo přestat dělat do plenky? Jenom protože to chcete? Pche! A nějaký nácvik hygieny, protože to chcete vy? To mu jeho zrovna nově objevené období sebeuvědomění pochopit nedovolí. Chce to prostě víc než vrtačku.

Jistojistě to všechno vysvětlování stojí více času, ale méně nervů – vašich i těch dětských. Nepochopení situace ze strany ditete tvori takové díry, které které těžko zapatláte sádrou. Nevrtejte, nedrťte, nezbíjejte, nejprve sondujte, zda je dítě zralé, vysvětlujte, povídejte, přehánějte, tvořte slony s přeplněným močovým měchýřem a zázračným nočníkem, který se objevil, aby slona zachránil, co já vím! Nezapomeňte, že děti jsou chytré, vyčůrané (doslova :D) a že vás poslouchají, jen to chce mluvit na jejich úrovni. A pokud chcete bitvu s odplenkováním vyhrát, musíte být vyčůranější. Využijte motivace bokem, funguje!

Víte, jaká je moje oblíbená bajka? O lišce a čápu. Povím vám ji. 🙂 Liška a čáp byli kamarádi. A lišku napadlo, že pozve čápa na oběd. „Přijď, kamaráde, můj milý, pohostím tě.“ Šel tedy čáp k lišce, ta uvařila krupicovou kaši a nalila ji na talíře. „Jez, milý čápe, sama jsem ji uvařila.“ Čáp zobnul, ale nic se mu do zobáku nedostalo. Mezitím liška líže kaši sama a povídá: „Neměj mi to za zlé, kamaráde, ale nic jiného nemám.“ „Děkuji, milá liško, za pohoštění. Přijď zítra na návštěvu zase ty ke mně.“ Druhého dne uvařil čáp polévku a nalil ji do vysokého džbánu s úzkým hrdlem a postavil je na stůl. „Jez, milá liško! To je vše co ti můžu nabídnout.“ Liška se točila kolem džbánu, čichala, lízala hrdlo, ale nic, dovnitř se nedostala, hlava se jí tam nevešla. Jeřáb se zabořeným zobákem zobal a zobal, až to všechno snědl. „No neměj mi za zlé, milá liško, nic jiného nemám. Zahanbená liška odešla se staženým ocasem domů. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Aneb neštvěte nikoho a s pokorou přijměte, co jste druhému provedli.

P.S. v Květnu (možná až červnu – uvidíme, jak budou s tiskem rychlí) 2019 vyjde ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros ucelená knížka o odplenkování. 🙂 Já už svoje odevzdala a prozradím vám, že se můžete těšit na úžasnou grafiku a provedení knížky, která bude mít přes 160 stránek jak na to, co dělat, když se nedaří, jak komunikovat s dětmi, modelové případy a je řešit.

Zaujalo vás toto téma? Čeká vás odplenkování? Chtěli byste si knížku přečíst? Sledujte můj web, FB, či Instagram, jakmile bude možný předprodej, dám vám vědět!

Vanda S.


2 thoughts on “Výchova? Chce to prostě víc, než vrtačku s příklepem!

  1. Na knížku se těším, malýmu budou na podzim 2 roky a třeba se díky tomu vše povede bez zbytečných ,,nervů’’ 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Top