Ztraťte rozum!

 Negativa se ve světě lajků přeci neříkají, ne?

Čím složitější, propracovanější manuál/výrobek pro rodiče a jejich děti máte, tím víc si můžete být jistá, že to vymyslel chlap. Čistě z praxe. Prostě zapojil mozek a přemýšlel, jak vše propojit, vykonstruovat či zapsat. A my ženy, které se převážně o naše malé děti staráme, se pak máme probírat takovými manuály nebo výrobky či chytrými knížkami? Ne, já opravdu neuvažuji jako chlap. Chci chytit věc do ruky a chci, aby fungovala. Hned teď a tady, protože to potřebuji. Nechci číst manuály. Nechci se něco učit.

Tak třeba takový šátek versus nosítko. Nic proti nosítkům, naše pěl let stará Manduca zažila opravdu hodně, už se rozpadá… Ale vtip je v tom, že mi na školení jak vázat šátek jedna majitelka obchodu s dětskými potřebami řekla,: „Ty jo, to není možný! Dyť uvázat ten několikametrovej šátek je o hodně jednodušší, než upnout dítě do BabyBiornu.“ A to mi lidi věřte, to musel vymyslet chlap. Sama jsem se do toho neupla. Naštěstí na mě uvnitř vypadl obří látkový jazyk s návodem. A měla jsem další problém. Jak to na sebe poutat, číst u toho manuál, přemýšlet, kterou rukou to mám kde chytit a kde upnout a jak do toho ještě posadit dítě. No jako pardon, ale 10 rukou nemám, ač bych chtěla mít. Softwarově bych to asi nedávala, ale představa chobotnice se mi moc líbí. 

A co vlastně řešíme?

Hlavně to, že něco čekáme, nebo spíš nevíme, co čekat, nikdo nás na to nepřipraví a realita je pak jiná. Můžete číst manuály, ebooky, koukat na tutoriály, jak na miminko, ale ani to vás nikdy nepřipraví na to, co máte cítit. Vemte si, že se 100% dobře připravíte, projdete systémem edukace a všechno je to o rozumových a naučených věcech. Potlačili jste tedy emoce a cit. A pak si domů přinesete ten malý růžový uzlíček, položíte ho do postýlky on začne plakat. Ha! Jaké překvapení. Po pár hodinách vám buší srdce, bolí vás žaludek, máte sucho v ústech a v hlavě máte pěknej zmatek. Proč brečí, když má tak pěknej pokojík, všechna ta výbavička, ty hračky… Nene, to nezajistí spokojené dítě. To můžete jenom vy. A čím že?

Co fungovalo tisíciletí, bude fungovat i dnes a věřte, dříve toho mnoho neměli. Často měli jen jeden druhého. 

Bojím se, že se probudí a já nebudu vědět, co s ním dělat

Je to jednoduché. Ztraťte rozum a jednejte smyslově. Děti neví, co je to teď, zítra, pozítří. Stejně tak neví co je to knížka, kterou studujete… Děti cítí, vidí, slyší a chtějí cítit, vidět a slyšet – vás. Pak ještě mají základní životní potřebu jako je strava. Uvědomte si ale, že hlad po doteku je větší, než po jídle. Stejně jako jídlo je důležitý i dotek. Děti potřebují cítit. Vezměte ho tedy do ruky a to vám ke štěstí stačí. Pochopte, jaké je, co mu dělá dobře, na co reaguje zklidněním a všemi desíti to dělejte. Buďte spokojení a sebevědomě si stůjte za tím, co vám funguje. Protože jinde to funguje jinak. Ale vy svůj klíč a zámek máte, pasujete do sebe. Tak ho nebruste podle youtuberky, klíč vám pak nezapadne do zámku. Budete volat zámečníka, platit těžké peníze za pomoc. Ještě budete čelit nabídkám, jak brousit lépe a jak klíče neztratit a jak si pořídit skvělý obal, který váš klíč a zámek ochrání. Prdlajs. Jenom vy a vaše děti, nikdo jiný to s vámi nemyslí líp. Ani já.

Ve mně to prostě není

Intuice. Takové velmi často propírané slovíčko. Už jsem na něj doslova alergická. Ano, dnešní ženy často nemají intuici. Společnost, anonymní a konzumní způsob života je doslova semlel. Mě taky. A čím dříve si to uvědomíte, tím líp pro vás. Svět nám začal diktovat, co máme dělat a jak to máme dělat. Zapomeňme na semináře, webináře a videa jak udělat sebe a své dítě spokojenými, dobře prospívajícími a opět se podívejte na své dítě. Všechno to hoďte za hlavu a představte si, co asi dělala vaše spokojená prababička – ta, která ještě intuici měla? Neměla tolik možností, ale pořád to byla žena, jedla, pila, chodila na záchod, porodila, jako vy. Menstruovala, hádala se a milovala s mužem, pracovala, jako vy. Ten základ je a byl stejný. Jste si naprosto rovny. Můžete být jako ona. Stačí jednat citem a ne rozumem. Dítě brečí – cit říká, vezmi ho. Rozum – co se naučil v knize – říká: Neber ho, bude rozmazlený a už se ho nezbavíš. Vezměte ho, prosím vás. Celé to hlavně směřuje k tomu, mít čas na děti. Protože pak se budete lépe znát a nebudete se honit za obaly, které nepotřebujeme. 

Já ti nevím, jestli když ho držím, tak jestli cítím tu šílenou lásku, kterou cítí ostatní. 

Zamyslete se. Upřímně, kolik lidí se bude chlubit něčím negativním? Nikdo. A negativa se ve světě lajků přeci neříkají, ne? Stejně tak si nikdo nedovolí říct na plnou pusu, že ze jim ta nová mateřská role moc nesedí a necítí se v ní dobře. Je potřeba si zvyknout, toho malého človíčka poznat. Dětská láska je bezpodmínečná. Ta mateřská už je jiná, není bezpodmínečná. Aby se mohla rozvinout, potřebuje hlavně tělesný kontakt – od začátku a to hodně. Pak se mezi rodiči a dítětem vytvoří emocionální vazba, která pomůže zvládnout vše a hory přenášet.

Prohýbá se do luku, odtahuje se ode mě. Mám pocit, jako by si ke mně nechtěl lehnout a uvolnit se, pořád se šponuje. 

Ano, něco ho asi trápí, ale vy to nejste. Rozhodně vás má rád, potřebuje vás. Jen teď potřebuje s něčím pomoci. Nemá hlad? Není mu vedro? Není přetažený? Nemá naděláno? Ne? No tak ho vezměte, pevně ho k sobě přitiskněte a povězte mu, že ho v životě nikdy nepustíte, že jste tu pro něj a že se na vás vždycky může spolehnout. Není to blbost. Neexistuje tlačítko off na šponování či brek. Existuje jen rada, jak to zvládnout. Společně, oba dohromady. Ono to přejde a pak třeba zjistíte, že to byl jen prd. A nebudete dělat přeci z prdu kuličku.

Už mě bolí ruce, nemůžu ho přeci pořád tahat

No, tak to si pořiďte šátek a to teprve objevíte Ameriku. To se vsadím. Já ji objevila a dokonce jsem v sobě našla i intuici. Haleluja. Trvalo mi to přesně pět let a stihla jsem to otestovat na třech dětech.

Nošené dítě je v centru dění, ale není centrem pozornosti a to je sakra rozdíl. To jen pro případ, až budete nošení obhajovat u tchyně či vaší maminky…

 
Nechte si zasílat upozornění na nové články.

Vanda S.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Top