Úvod > Poradna > Ne vždy je to po porodu růžové…

Ne vždy je to po porodu růžové…

Absťák po placentě – poporodní blues – není to růžové – neříká se to nahlas a proto se ženy mohou stydět

Ne všechny prožíváme po porodu jen pocity štěstí a radosti. Konečně držíme v náručí to, na co jste se tak těšily a přesto nakonec můžeme pociťovat po narození dítěte zvláštní pocity. Říkám jim kocovina, nebo absťák. 

Co se děje po porodu?

Plačtivost, úzkostlivost, podrážděnost, smutek a vyčerpání, pocit, že se řítíte do černé díry. Nejistota, jak to teď bude. Možná jste si to představovala jinak. Až 80% žen po porodu zažívá tzv. baby blues, za který mohou hormony. Uvolnily se během porodu (endorfiny). Do toho nám chybí placenta, která celé těhotenství vysílala hormony a udržovala správnou těšící se náladu. Přidává se k tomu fyzická únava, silné emocionální vypětí, dosud nepoznaná odpovědnost za nového člena rodiny. Já to vždycky vysvětluji tak, že je to vlastně takový absťák po dobré náladě, po “dávce” hormonů, kterou jsme do těla dostávaly rovnou z placenty. Jenže po porodu se neklepete jako když má závislák dojezd, tečou vám slzy, nechce se vám vstát z postele, představa toho, že ten velký pocit neznáma nebude končit, protože vy nevíte jak, nevíte co je normální, učíte se kojit, všechno vás bolí. Tyto “abstinenční příznaky” se objeví okolo 3. dne po porodu, vrcholí pak 6. a 7. den a spontánně zmizí do 14 dní. Hormony “kojení” působí trošku jako opium, čím dříve začnete kojit a čím víc kojíte, tím více a o to dříve se vyplaví, a vy nabýváte pocitu, že to bude zase dobré – opravdu! Dále hodně pomáhá spánek, pokuste se spát kdykoliv a kdekoliv to půjde. S miminkem v posteli. Čas pro sebe, chodit ven, třeba s miminkem na sobě, budete se cítit volně a setkávejte se s jinými maminkami. 

Co pomáhá?

V každém případě totiž platí, že pomáhá “terapie sdílením” – povídat, povídat a povídat. O tom, co cítíte. Nestydět se za to – protože za to vy nemůžete – za to může placenta přece! Potvora jedna. Pokud své pocity vyjádříte nahlas, nejen že se vám uleví, ale také se vám může stát, že vám stejné pocity potvrdí kamarádka… Ono se totiž o tomhle na instáči moc svěřovat člověk nechce… a tak máme zkreslené představy o tom, jaké je to po porodu. Ono to není tak růžové, jak se zdá a rozhodně se maminky necítí jako na obálce časopisu Maminka – alá “to nejlepší v životě ženy”. Je to jen klišé, že všechny maminky překypují láskou. Nezřídka se stává, že nejprve necítí vůbec nic a je uplně jedno, jestli v ruce drží své vymodlené dítě. Faktem totiž je, že city nevznikají stisknutím knoflíku, musejí narůst. Žena není hned nenormální, nebo krkavčí, když se jí hlavou honí “Ty bláho, tohle je teď moje dítě”. Například Brooke Shieldsová ve své knize Tak ráda bych tě milovala popisuje přechodný výpadek citů ke své dceři Rowan. 

Pokud stav trvá dlouho, přes šestinedělí, může jít o poporodní depresi, která postihuje asi 10% maminek. Neřešená poporodní deprese může přerůst v těžké stavy – psychózy post partum – udává se cca 1% žen. Takové maminky se mohou až zaobírat myšlenkou na sebevraždu, nebo ublížení miminku. Žena si neuvědomuje, že je nemocná, ztrácí kontakt s realitou a je nutná psychiatrická léčba. 

Je libo placenta k jídlu?

Ještě bych ráda informovala o možnosti zpracování placenty po porodu. Čím dál tím více žen si nechává svou placentu tzv. zpracovat do kapslí, které po porodu užívá jako “vitamín”. Prakticky vracíte tělu to, co jste do vyrobení nového orgánu vložily a porodem “ztratily”. Obsahují CRH hormon a Cortisol, které pomáhají jako prevence před depresí. Doplňuje ztracené železo. Obsahuje další vitamíny a stimuluje tvorbu mléka (obsahuje prolaktin). Zkrátka může pomoci 🙂 Vím, že to pro někoho může být až moc “alterna”, tak se nad tím jen logicky zamyslete – i zvířata po porodu sní svou placentu. Vím, nejsme kočky, abychom si po porodu pořádně nadlábly, ale ony to dělají z nějakého DŮVODU, zcela intuitivně. A dělali – a dělají to i lidé 🙂 Takže vám ji nenabízím syrovou, ale v kapslích 🙂 Myslím, že to stojí k zamyšlení. 

Btw. věděly jste, že výzkum v USA potvrdil, že každý 10. tatínek může takovou formou mužské deprese také trpět? Akorát tam bych řekla, že je to trošku “rýmičkovsky” nasimulované, páč žádnou placentu nikdy neměli… 😀 Tam je to tedy samozřejmě míněno tak, že pro muže je daleko těžší stát se otcem, protože on si žádnou změnou neprošel a nového človíčka musí do svého života přijmout a vytvořit si k němu zcela nový vztah a cit. 

A to nejdůležitější – uvědomte si, že dokonalá matka neexistuje – nebuďte na sebe tak přísná 🙂 

Vanda S.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Top