Úvod > Poradna > Blog - život - poznání > Nepovedl se vám porod? Nekojíte? Dokonalost neexistuje!

Nepovedl se vám porod? Nekojíte? Dokonalost neexistuje!

Nic není NORMÁLNÍ a dokonalost neexistuje!

Jste smutná a mrzí vás, že porod neprobíhal dle vašich představ? Říkáte si, že to mělo být jinak, líp? Co víc jste pro to mohla udělat? Přemýšlíte o Newborn baby right after deliverytom, zda je vaše miminko tímto „nepovedeným“ zážitkem nějak zasaženo? Nekojíte, ač jste se snažila udělat maximum? Nebo prostě nechcete kojit a vadí vám pohledy ostatních, když dáváte svému miminku lahvičku? Pokud jste jednou z těch, které o svém porodu, (ne)kojení, či jiných věcech, které „prý“ dělají zdravější a vyrovnanější (a doplň cokoli tě napadne) dítě, přemýšlíte, nebo se na porod teprve chystáte, bude pro vás tento článek třeba přínosný a pomůže vám ujasnit, co je důležité.

Porod na přání versus přirozený porod

Zní to zvláštně, ale porod na přání existuje. Mám na mysli naplánovanou sekci na určité datum, kdy je miminko donošené. Indikací k takovému případu může být holý panický strach z bolesti při porodu. Neustálé stoupající číslo provedených sekcí toto jen potvrzuje. K sekci se také přistupuje pokud je dítě koncem pánevním, tedy hlavičkou nahoru, a porod by mohl být komplikovaný. Existuje pak mnoho dalších závažnějších důvodů.

Slyšela jsem, že se ve světě běžně dělají císařské řezy na přání celebrit a modelek z požadavku, aby si nezničily tělo. Takové sekce se dělají ještě předtím, než bříško dosahuje největších rozměrů, tedy před 35. týdnem těhotenství. Tyto ženy nepřemýšlý a ani neberou porod jako fyziologickou přírodní záležitost, která je prapůvodem všeho.

Je vhodné se na takové ženy zlobit, nebo je soudit? Nemůže za to celé vývoj světa a společnost?

A co když těhotenství neprobíhá v pořádku, nastane závažný problém a miminko musí akutní sekcí ven? Co pak taková žena, která se připravovala na svůj porod, učila se dýchat, volit úlevové polohy, masírovat své tělo a na přirozený porod se bez výhrady těšila? Víme, že přirozený porod, průchod dítěte porodními cestami zjednodušeně řečeno nastartuje jeho tělíčko, imunitu a dýcháni o mnoho lépe. Zrodí se, není „vyndáno“. Ale co pak? Co v takovém případě žena má dělat? Rozhodně si nevyčítat, že to tak skočilo, ale děkovat bohu, že její dítě žije.

Kojit nechci / kojit nemohu

Pokud bychom pokračovali, některé z žen se rozhodnou, že nebudou kojit, protože nechtějí mít zničená prsa. Pak jsou tady ale takové, které se o to za každou cenu pokoušely, pečlivě se připravovaly, ale nebylo jim dáno. Zdravotní komplikace jejich nebo dítěte to prostě neumožňují. Víme, že kojení je pro dítě to nejlepší, ale co dělat, pokud to prostě nejde? Jsou takové ženy horšími matkami? Budou jejich děti méně inteligentní a více nemocné? Jistě že nebudou!

Informovanost 

Na druhé straně stojí dnes čím dál početnější skupina žen, které přesně vědí, co to je fyziologický přirozený porod. kojeniChodí na předporodní kurzy, čtou odbornou literaturu, k porodu si berou dulu. Snaží se, aby zrození jejich potomka bylo co nejpřírodnější, bez medicínských zásahů, bez podání léků tlumících bolest a nástřihu. Automaticky probíhá bonding, tedy položení miminka na hrudník maminky bezprostředně po narození. K přirozenému porodu také patří dotepání pupečníku. Některé ženy volí tzv. lotosový porod. Tedy nepřestřižení pupeční šňůry, počkají na porod placenty a pupečník nechají odpadnout samo. Což se děje až za několik dní. Po celou dobu je miminko tedy spojeno pupečníkem s placentou. Mohly bychom říct, že skupinka žen, která rodí na přání by toto označila za šokující a nechutné. A co teprve kdybychom jim řekli, že některé ženy placentu pojídají, protože jim poskytne vitamíny a železo, které je po porodu v těle ženy na velmi nízké úrovni?

Není nikomu dovoleno soudit

Ani jeden z táborů nemá právo soudit ten druhý! Celá problematika je složitější než si myslíme. Člověk je složitý mechanismus a co je pro jednoho přípustné a přirozené nemusí být pro druhého. 

To co přijímáme jako normální, nás činí šťastnými a to se u každého člověka liší. Nechme tedy každého být ŠŤASTNÝM!

Těm, kterým se to nepovedlo

Nesmutněte! Neřešte jak váš porod probíhal, že to mohlo být jinak. Řešte to, že máte své miminko, že jste zdraví, a že vy jste pro své dítě to nejdůležitější. Nezatěžujte se minulostí, myslete na dnešek a budoucnost. Vynahradíte to svému miminku jinak, nebojte! 

To co trápí vás, trápí i vaše dítě. Pokud vás nic netrápí a jste šťastná, je i dítě. Děti matek, které rodily přirozeně, kojí 24 h denně, nejsou o nic zdravější a šťastnější. Jsou přesně takové, jako ty vaše. Je tedy jedno jak rodíte, pokud jste spokojená. Vím, trápíte se, protože nejste spokojena, chtěla jste to jinak. Ale věřte, porod se málo kdy podaří podle našich přání a proto si z toho vezměte to nejdůležitější a to vaše zdravé dítě.

Škatulky a deprese

Dnes se velmi často a velmi rádo škatulkuje. Nenosíš své dítě? Nekojíš své dítě? Nespíš se svým dítětem v posteli? Dáváš mu dudlík? Nesnažíš se o kontaktní rodičovství? Jsi špatná! Stejně tak řeči: kojíš furt, dyť je to nechutné, prso je dudlík, jak můžete rozmazlovat dítě spaním společně apod. Nic z toho není důležité, jako to, být spokojená a šťastná a nepřemýšlet co je a co není správné. Prostě věřit sobě a svému dítěti. Co dělá dobře vám, dělá jistě jemu. Nejste o nic víc, nebo míň pokud se svým dítětem spíte nebo ne. Je to jen a jen na vás. Ono totiž ani nelze paušálně říct, že to či ono je dobré. Každé dítě je jiné a potřebuje něco jiného a vy jste odborník na své dítě, jako nikdo jiný!

 
Nechte si zasílat upozornění na nové články.

Vaše Vanda S.

Vanda_Schreierova-2

19 thoughts on “Nepovedl se vám porod? Nekojíte? Dokonalost neexistuje!

  1. Vaše děti možná vypadají stejně jako ostatní, ale stejné rozhodně nejsou. Každý jsme jiný. A jaké problémy budou vaše děti rešit v dospělosti, to teď nemůžete tušit.

  2. Z článku na webu čt:
    „Děti z císařského řezu mívají horší imunitu
    Pravidla pro císařské řezy jasně říkají, kdy je mají zdravotníci udělat. „To jsou třeba příčná poloha plodu, nebo nějaká závažná patologie toho těhotenství nebo tíseň plodu,“ říká Šimetka. V dalších případech, jako jsou třeba vícečetná těhotenství, se ale rozhoduje podle aktuální situace.

    Lékaři by měli vždy zohlednit rizika se zákrokem spojená. „Vyšší krevní ztráta, větší riziko krvácení, hrozí vyšší riziko infekce, co je ale závažné a o čem se moc nemluví, to je druhé těhotenství,“ podotkl Pařízek.

    Císařský řez má navíc velký vliv na další prospívání dětí, které mohou trpět cukrovkou, astmatem či ekzémy. Ty, které jsou narozené spontánně, mají méně alergií a lepší imunitu. Některé studie navíc naznačují, že císařský řez může mít nepříznivý vliv rovněž na psychiku matky i dítěte.“

    Ačkoliv asi chápu záměr podpořit ženy, které jsou s průběhem svého porodu nespokojené, myslím, že je to celé napsáno dost nešťastně a relativizace problémů ani popírání případného porodního traumatu ničemu nepomůže. Není důvod se obviňovat, ale zpracovat si to téma.

  3. Děkuju za tento článek. Pracuji s ženami v období těhotenství i po porodu. Doprovázím je i k porodu a napravuji i jejich duši, když poslouchají rady „že ublížily“ svému dítěti císařem apod… Nikdo nemá právo ženu soudit.

  4. Ja jsem narozena cisarem, nikdy jsem kojena nebyla a ziju, jsem zdrava, imunita super a zadne alergie. Dneska se vse prehani, prvni dite jsem nekojila(neslo to), byla jsem spatna, druhe dite kojim porad a spim se mnou a zase je to spatne. Mimco si hraje na dece na zemi a ne v postylce a taky je to spatne. Ale ja jsem stastna, prvni syn ac nebyl kojen je zdrav, bez alergii oproti jinym a dlouho kojenym detem,ktere znam a maji jeden problem za druhym s alergiemi, ekzemy a pod.
    Hezky clanek

  5. Krasny clanek,jen skoda,ze neco takoveho ctu az ted 10 mesicu po porodu.Rodila jsem akutni sekci a otraslo mi to dost psychikou.Diky tomu mi i spatne nastupovala laktace.Po navratu domu se mi spustila,ale po dvou mesicich zase klesla az uz nebylo vubec nic.Od ctvrteho mesice je syn plne na umelem a to jsem udelala vsechno proto abych mohla kojit.Taky jsem se s tim tezce srovnavala a jeste ted obcas na me dolehne jestli jsem udelala opravdu vse.

  6. Dekuji, zrovna resim , ze nam primar na gastru napsal umele mleko 🙁 mala ma alergie a ja plno omezeni zdravotnich… kdyz kojim trpi cele dny bolestmi a krecemi briska:( podle nasi rodinne anamnezy nam bylo doporuceno prestat kojit😥 Tezce se s tim srovnavam specialni umele mleko mam doma ale nejak ji ho nedokazu dat:( nevim co delat:(

  7. Moc díky za tenhle povzbudivý článek. Do porodnice jsem šla s představou přirozeného porodu a nakonec to bylo všechno, jen ne přirozené. Byla jsem odhodlaná kojit třeba 24 hodin denně, ale vzhledem k průběhu porodu a nulové poporodní podpoře se nezadařilo. Už z porodnice jsme odcházeli s dokrmem UM a doteď přikojuji spíš tak z (oboustranně) psychických důvodů, než že by se tím malá dokázala vykrmit, přitom jsem se skutečně snažila rozkojit, jak to jen šlo (dokrmování cévkou, hodně společného kontaktu, častá stimulace, kojící čaje…). Byla jsem psychicky úplně na dně, samozřejmě vím, že kojení je to nejlepší, ale internetové „kojící lobby“ mi do hlavy nasadilo představy, že když své dítě plně nekojím, tak bude hloupé/nemocné/opožděné/deprivované… V podstatě až když jsem zjistila, jak ohromné množství dospělých a dětí kolem mne bylo a je nekojených, a že nemají oproti kojeným žádné obtíže, nemoci a vady navíc, zklidnila jsem se a přestala si to vyčítat. Takže díky za vaše slova, kéž bych tenhle článek objevila daleko dřív, ušetřilo by mi to týdny depresí.

  8. Moc děkuji za tento článek, svým názorem mi mluvíte z duše a pokud to někdo se zdravým rozumem nechápe je zřejmě jen zaslepený svým narozrem. Vždyť z tohoto článku vyplývá ze každá znáš je individuální, že ikdyž si příchod miminka a kojení naplánujeme sebe líp realita bývá často jiná. Ovšem to nejdůležitější a nejlepší co pro sebe a své dítě můžeme udělat je byt šťastné a spokojené mámy a pak budeme mít v náruči spokojeného potomka. Děkuji Vando

  9. Na první porod jsem se připravovala, vše si nastudovala 🙂 a těšila jsem se-na miminko, bolesti jsem se nebála. Brala jsem to jako naprosto přirozené a chtěla jsem v klidu porodit. Bohužel jsem musela na sekci. Sekce byla komplikovaná. Miminko křísili, mě dlouho šili, ztratila jsem hodně krve, žádný bonding-jen mi miminko ukázali. Kojení nešlo ani doma a dcera nepřibírala, plakala a nespala. Dva měsíce trápení, vyčítala jsem si první lahvičku UM. Ale miminko se konečně najedlo a od té doby mám usměvavé šťastné dítě, z čehož jsem v klidu a spokojená i já. Užívám si mateřství. Dceři je rok a neměla ještě ani rýmu. Je šťastná na světě a veselá. Na chytračky, co rodily přirozeně a na mě koukají skrz prsty, tak kašlu. Co jiným šlo snadno a samo, to pro mě a dceru byl boj o život. Jsem šťastná, že se narodila v pořádku a prospívá. Třeba si užiju další porod 😀

  10. Byl březen,já v 38 týdnu,rozrodila jsem se doma ve vaně,v šeru,v tichu,stimulaci bradavek si rozjela pravidelné kontrakce,které bolely vlastne příjemne,probíhaly mi hlavou vize jak kojim miminko,jak jsme s polu a já si byla jistá ze to proste spolu dáme.
    S pravidelnými kontrakcemi jsme odjeli do porodnice,a já už tušila že to není ono,vše se zpomalilo,a dalších 8 hodin jsem strávila ve vaně,tedy 11 hodin od prvních kontrakci,přišla únava,frustrace,přestala jsem se otevírat,přišly první léky na utiseni,na únavu,na stres…
    Vše skončilo kleštěmi,epidural Em,spoustou oxitocinu,syn vážil 4,040 kg při porodu,všichni jsme čekali miminko s váhou 3,30kg,byl na mě moc velký a hold se mi nemohl vlézt do porodních cest,hrozili sekci ale nechali mě rodit…já o ni po 14 hodinách prosila.
    Je to pár týdnů od porodu,člověk si jenom říká jestli by tady vůbec byl,ještě X desítek let zpětně…
    Mám krásného,silného syna,a věřím že jsme to zvládli oba bez trvalých následků…
    Díky za článek!

  11. Dobrý článek. Vůbec bych ho na tomto webu nečekala. :o) Bohužel dost reakcí na něj mě utvrzuje v tom, že škatulkovat se stejně bude.
    Sama jsem si vymodlila 2x plánovanou sekci (1x jsem přijela do porodnice s prasklou vodou a stahy po 2 minutách a podruhé to bylo také v termínu) a ani jedno dítě jsem nekojila. Jsem z těch méně kontaktních matek, ale pochybuju, že v kolektivu je to na chování mých dětí jakkoli poznat. Vztah máme krásný, jsou zdravé a šťasné. A určitě budou i nadále. Tak ať nám rostou. ;o)
    PS: Ve slově „nepřemýšlý“ máte chybku…

  12. Pěkný článek, bohužel faktem je, že bez ohledu na okolnosti porodu a stavu miminka se vždy škatulkovat bude. Já rodila akutní sekcí ve 27tt a můj chlapeček skončil v inkubátoru na novorozenecké JIP, která se mu na následujících 10 týdnů stala domovem. I přes veškerou snahu a podporu několika laktačníh poradkyň, fyzioterapeutek a úžasných sestřiček na JIP se můj chlapeček nenaučil efektivně sát a bylo potřeba řešit nějakou formu dokrmu odstříkaným mateřským mlékem, aby mohl být propuštěn domů. Postupně jsme vyzkoušeli suplementor i dokrm přes stříkačku, ale bohužel obě formy dokrmu odmítl a i přes můj počáteční odpor klapl až dokrm lahvičkou. Po propuštění domů jsem kombinovala kojení a dokrm odstříkaným mateřským mlékem ještě další měsíc a půl, kdy bohužel kvůli nedostatku mého mléka musel dostávat kromě odstříkaného mateřského mléka i UM. A od té doby to šlo s kojením i odsáváním z kopce až nakonec v 5 měsících skončil plně na UM. Ikdyž jsem až do 5 měsíce odsávala každé cca 3 hod MM a snažila se malého co nejvíce kojit, tak jsem se od prvního podání UM setkávala poměrně dlouhou dobu s nepochopením ze strany přátel i rodiny. Nakonec ten neustálý tlak na eliminaci i drobného množství UM a nevyžádané rady ohledně kojení postupně vedli k tomu, že už i já sama jsem z toho byla vystresovaná a během následujících 6 týdnů jsem komplet přišla o laktaci.

    1. Dobrý den, Petro, děkuji za váš komentář. Věřím vám, muselo to být moc náročné. Sama jsem si předčasným porodem, sekce ve 32 týdnu prošla. Ten váš byl samozřejmě ještě horší, protože byl dříve a miminko bylo více nevyzrálé. Je obrovský dar, že jej máte u sebe a že jste vůbec alternativně dokrmovat. Je to úžasná práce a měla byste na sebe být pyšná. Jste skvělá za za těch 5 měsíců klobouk dolu. Vážně. Přeji jen to nejlepší a zdravím vás! Vanda S.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Top