Politika, životní prostředí mohou být třecími plochami s rodiči, nikdy to ale nezabolí tolik, jako když jde o péči a výchovu našich vlastních dětí. Pokud máte chápavé a tolerantní rodiče, kteří jsou otevření debatě a třeba se i nechat poučit od nás, je to fajn. Tolik to nevyčerpá.
Pokud tomu tak není, přináší to trápení na obou stranách. Vaši rodiče/ i ti „získaní“ už jednu možnost měli, možná více a pohled se jim také jistě měnil. Jsou v roli rodičů – autority, která předává znalosti, může poradit, ale také podržet. Pokud sám rodič nedospěje a nerozpozná, kdy je dobré mlčet a jenom být – oporou – případnou pomocí, dochází k pocitu, že vás má stále vychovávat. Vztah mezi dospělým osamostatněným dítětem a dospělým rodičem na úrovni – můžu pomoci, pokud požádáš, je zdravý a to oboustranně. Vyšší level je, když prarodič svého potomka až šikanuje, nedoceňuje, nebo sráží. V podstatě on sám má problém uznat a respektovat nás jako dospělé a odpovědné za své životy. Nás to sráží – „nejsme schopní udělat toto či ono, děláme to špatně a jinak a oni to ví lépe“ a jim to posiluje jejich sebevědomí, které má asi trhliny. Pokora a je totiž to, co takovým rodičům chybí. Celkově neshody bolí – bolí fakt, že se v rovině rodiny – výchovy či péče – musíme přít. Protože čert vem politiku v tuhle chvíli, že jo. Vše je o debatě, když ale někdo není schopný naslouchat, být otevřený novým přístupům a třeba je jen pozorovat, těžko vést debatu, a tak začíná rozchod s vlastními rodiči.
Začíná to:
- Máš slabé mléko
- Nezvedej ho pokaždý když zabrečí
- Nenos ho pořád, bude rozmazlený
- Rozhodně by s tebou nemělo spát, zvykne si
- Mělo by dostat čajík / vývar
- Na noc by mělo dostat kaši
- Není mu zima – mělo by dostat rukavičky a čepičku
- A to já jsem…. A to sousedka…
- Proč proboha nemá dudlík?
- Měla bys ho nechat vybrečet
- Pláčem posiluje plíce a ducha
Pokračuje to:
- On má ještě plínu? Ty ho neposazuješ na nočník?
- Ty ještě kojíš? Vždyť je mu rok
- Posad ho, ať taky něco vidí, jinak se sedět nenaučí
- Dej mu botičky už, ať má oporu plosky
- Musíš ho vodit za ruce, ať se naučí chodit
- To vy jste měli takový chodítko, ohrádku a byl pokoj
- Strašení Bubákem, když není „hodné“, nebo rovnou nasekat
Argumenty bývají:
- „Já jsem to dělala takhle a podívej, taky žiješ.“
- „Sousedovic vnuk už sedí…“
Mírová vlajka
Maminky, pokud se nemůžete domluvit, rozhodně nejste divné, nebo špatné. Vaši rodiče také vycházeli z toho, co znali a měli pocit, že to dělali dobře – přece by vědomě neškodili vlastním dětem… Vy teď také chcete dělat vše nejlíp a podle toho, co se k vám dostalo, jak se to dělá dnes. Pokud narážíte na nepochopení, netoleranci či dokonce na dehonestující přístup a nerespektování vaší mateřské kompetence a vás to trápí, řešte to hlavně doma – s partnerem, který by se za vás měl postavit. Je v pořádku být s rodiči na chvíli v rozchodu než vést války. Prarodiče by si měly užívat to, že nemusí řešit nepřeberné množství přístupů a věcí, které dnešní doba nabízí. Nekomentovat rozhodnutí rodičů, ale respektovat je. Nejdůležitější je pro děti láska a pozornost! Na tom bychom se měli bezpodmínečně shodnout a nejlepší, co mohou prarodiče pro své děti a vnoučata udělat je věnovat jim svůj čas – zeptat se, jak by mohli pomoci.
P.S. Pozor na hormony – ne každá poznámka je míněna, jako hození atomovky a uzurpování si „pravdy“, jak se nám – opilým hormony – může zdát.
Vanda S.