Jak je důležité padat a mít volný prostor k pohybu
V souvislosti s předchozím publikovaným článkem o dětském chodítku, škodítku jsem se rozhodla napsat další článek.
Nic není optimální – ohrádka
Dítě by se mělo pohybovat volně a to v prostoru, který je tomu přizpůsoben. Uklizené květiny z podlahy, zaslepené elektrické zástrčky, pečlivě uschované kabely apod. Nikoliv tedy v ohrádce, kde má omezený prostor k pohybu. Problém v ohrádce vzniká tehdy, když se dítě začne přetáčet na boky a na bříško a zpět na záda. Začne takzvaně válet sudy. Až se takhle jednou dokutálí k ohradě. Po čase se vytahuje ručičkami nahoru a postaví se. Dítě potřebuje v prvním roce života projít určitými pohyby v určitém období. Ani zrychlený, ani omezený (nemoc, ohrádka), ani chodítky narušený pohybový vývoj není optimální. Zjednodušeně řečeno – ohrádka nemotivuje dítě k lezení, které je pro vývoj velmi důležité. Nelezením nedozrávají pohybové reflexy, takže mohou mít například psychomotorický neklid, nebo se nepropojí hemisféry v mozku, nevytvoří se důležité nervové spoje v přední části mozku důležité pro učení i chování.
Neznamená to však, že pakliže ohrádku používáte, dítě vám nebude lézt! Je k tomu ale velká pravděpodobnost. I děti v ohrádkách lezou. Ale pak jsou takové, které mají ohrádkou vývoj narušený. Proto je potřeba dítě pozorovat a vědět, že pakliže se vám dítě v ohrádce válí sudy a staví se, aniž by ještě lezlo, je dobré udělat určitá opatření a to nepoužívat ohrádku.
„náraz znamená bolest, a tudíž fakt, že se nárazu raději příště vyhnu“
Bojíte se, že se dítě v prostoru může poranit?
Dítě, které se samo dostane do stoje, je potřeba, aby se naučilo co nejdříve jak dolů. Pokud maminka začne dítě chytat, nebo sundavat ze stoje, dítě má pocit, že maminka je součástí jeho pohybového chování. Takové dítě se pouští, kdykoliv vidí matku v blízkosti, dokonce i v době, kdy už dávno umí dolů. Proto se většina úrazů stává v přímé blízkosti rodičů. Naopak dítě, které není chytané, se velmi brzy naučí spoléhat samo na sebe. To samé platí při dalších pokusech dítěte něčeho dosáhnout a našem strachu, aby si neublížilo. Raději mu pomůžeme, a jsme takovým jeho airbagem, aby si neublížilo. Je to však špatně, protože na nás spoléhá a nenaučí se vlastní opatrnosti. Je tedy dobré děti nechat padat, příliš nepomáhat a motivovat k dalším pokrokům.
Na asfaltu polštář neleží
Každý pád je pro dítě důležitá informace do mozku, jak příště neprovést pohyb, nebo jak jej udělat jinak a být opatrnější. Hlavička dítěte je na pád teď připravena mnohem lépe, než když srostou lebeční švy. Nedoporučuji tedy obkládat nábytek polštáři, nebo pořizovat helmu. Každé dítě brzdí, či nebrzdí svůj pád podle povrchu, na který je zvyklý. A na asfaltu polštář rozhodně ležet nebude.
Helmička, to jako vážně?
Od jedné klientky jsem se dozvěděla, že její tchýně pořídila malému helmičku, aby si doma neublížil. No to bych nečekala. Ale jsme zase ve světě, kde se každá věc prodá. Tady se vydělává! Na strachu rodičů! Helmička je za 1000,-
A co na to říká neurochirurg Miroslav Kala? Cituji: „Jestliže budeme chránit dětskou lebku helmou, tak mechanismus nárazu při pádu bude jiný. Náraz, který by normálně pohltila lebka, a vznikla by třeba modřina nebo boule, se při ochraně helmou přenese na krční páteř. Ta je však u malého dítěte nevyvinutá, nezvyklá na zátěž, vezměte si už to, jak dlouho dítěti podkládáme hlavičku při zvedání. A to může být mnohem vážnější úraz než boule na hlavě.“ A dále cituji: „Dítě se v helmě nenaučí těm správným reflexům, které ho mají v budoucnu chránit. Tedy že náraz znamená bolest, a tudíž fakt, že se nárazu raději příště vyhnu.“
Citace pana doktora Kaly jsou z článku na Idnes.cz
Pád hlavně s úsměvem
Když dítě spadne a my se k němu vrhneme s tragickým výrazem ve tváři, dítě se spíše poleká našeho obličeje a bude zmatené a jeho pláč budeme tedy jen podporovat. Je důležité přijít, pomoci, ale nedělat z toho žádnou vědu. Příliš nelitovat, ale bagatelizovat, že se nic nestalo. Takto jsem jednou pozorovala dceru po víkendovém pobytu u babičky. Doma „nezvládla“ překážku a svalila se k zemi. Po nepřetržitém litování babičkou při každém jejím nezdaru si tedy myslela, že musí spustit sirénu, aby přijela sanitka babička. Jenže na sirénu nikdo nereagoval, a tak nezbývalo než se rozhlédnout, zda v místnosti vůbec někdo je. To byla však zcela ticho. Když mě zmerčila v kuchyni, tak spustila. A já spustila záchvat smíchu. Ona přestala řvát, dívala se na mě a začala se smát. No a bylo po bolesti 🙂
Stalo se vám také, že jste načapali dítě při nějakém hereckém „výkonu“? Jakém?
Je důležité vědět, ale všeho s mírou
Vaše Vanda Schreierová
Nechcete se raději zaobírat už taky něčím jiným…?
Například čím? Zajímalo by vás něco? Je to stránka o péči o miminko. Vanda
Nechala jsem takhle dceru volne pohybovat po byte a to tehda uplne nechodila, ale neco jsem delala a pk koukam a ona neco basti a ba ze bastila svoje hovinko.. A smala se. To nebyl sice pad, ale bylo to komicky
Prostě raději uplne necim jiym, Vaše clanky mam pocit, ze akorat ztrapnuji rodice, co nedelaji vse podle Vasich rad a jsou nejlepší jen ty, které hlavně nosí v šátku… každého věc, ale prosím Vás, neprotiřečte si tím, že jste pro nošení v šátku, jak je to pro dítě přínosné, ty co se nenosí, jsou hloupější podle Vás??? Děláte si legraci? a komunikativější? Známá nosí v šátku a její dítě nemluví, nemazlí se, nechce navazovat kontakty, má dcerka s ev šátku nikdy nenosila a je uplný opak… tak nevím, kde berete ty studie… ale abych se vrátila k tomu protiřečení.. všátku je to správné a v ohrádce ne??? nemá tam dostatek místa k pohybu? a v šátku má šanci poznávat prostor co je kolem něj a dokáže se snáze pohybovat v šátku než v ohrádce? tak to bylo myšleno.. Přijde mi,že na dítě máte návod jak na nějaký stroj a neděláte to co cítíte.. dítě je člověk a ne stroj. To je vše.
Plně souhlasím s předchozím komentářem!!
Nechápu, proč se na stránkách věnovaných určitému způsobu péče o miminko navážíte právě do metody, o které tato stránka je… to je jak kdybyste se naváželi do stránek prodejce aut, že propaguje své auto a shazuje ostatní značky…. vždyť je běžné, že když představujete svoji práci a názor, poukazujete hlavně na pozitivní vliv své služby…. a konkrétně k Violett87: Zní to spíše než objektivní kritika, jako vaše vlastní nejistota, zda jste něco nepodcenila nebo nemohla udělat lépe… jinak si totiž vaši agresivitu nedokáži vysvětlit 🙂 a vynadáním jinému vám lépe nebude 🙂
Vando, moc děkuju za vaše stránky – ráda čtu to, co má hlavu a patu a vůbec dává smysl 🙂 Děti sice ještě nemám, ale věřím, že nejlepší přípravou je sbírat smysluplné informace, abych se pak pod náporem maminkovského strachu nenechala opít prvním rohlíkem, který mi kdo nabídne. Rodiče jsou dnes obecně pod strašným tlakem a zavaleni spoustou „informací“, které je mají přimět koupit to a ono, proto jsem opravdu ráda za váš odborný pohled, který je v souladu se zdravým selským rozumem 🙂
Dobrý den, děkuji za milá slova, potěšila jste mě 🙂 V.
Téma ohrádek: doporučuji si poslechnout pasáž o ohrádkách, jak o ní mluví Jaroslav Dušek ve Čtyřech dohodách. Je to více o psychických souvislostech než o fyzických. Zvládla jsem dítě bez ohrádky naprosto bez problémů a lezlo za mnou úplně všude – na záchod, po celém bytě, za vysavačem, když jsem vysávala. Stačí odstranit pár nebezpečných věcí a zalepit elektrické zásuvky. Prostě jenom byt trochu přizpůsobím a odstraním ty úplně nebezpečné věci. A pardon, abych řešila, že mi někde strčí do skleničky nebo do vázičky na nábytku. Tak to fakt ne, to tam prostě nebudu dávat. Nechám ho klidně vytahat věci ze skříní, aby si to prozkoumalo, a pak je tam v klidu zase dám. Přeji všem hodně štěstí a hlavně zdraví (nejen fyzického, ale i psychického :-))
Dobrý den, souhlasím s vámi 🙂 Vanda S.
Dobrý den,ráda bych se vyjádřila k části o tom se smát, když dítě upadne. Toto je velice důležité rozvést, protože to není přesně jak píšete,viz knížky o citové vazbě.
Takže pokud vidíte ze pád dítě nebolel chovejte se jako že nic (né výbuch smíchu).Pokud uvidíte že dítě to bolelo či bolí tak přiměřeně chlácholte.pokud ho to bolelo a vy se tomu budete smát tak dítě si zvykne na nepochopení a přestane se v těžkých situacích
na vás obracet a to pak může vést k uzavření.Takže pak se může stát že budete mít sice dítě které nebrečí a fyzicky ok, ale nebude např.celý život schopen navázat jakýkoliv hlubší vztah, protože vnitřně nikomu nebude důvěřovat apod…..A jen upozorňují že se to stát může a nemusí, ale stačí víc takového nepochopení u něčeho jiného a je to nasnadě 🙁
Presne, cely clanok super, az na tuto cast. Kym dieta neda najavo bolest, ok, moze sa odputat pozornost. Ale akonahle je jasne, ze ho to boli, place atd, tak mu treba prejavit pochopenie.
Dobrý den,
já to pochopila spíše jako smích nad tím hereckým výkonem, ne nad tou bolestí…
Doporučuji všem rodičům přečíst si něco i o citové vazbě 😉
Mám 2 děti.prvni dceru jsem vychovavala jako květinu měla jsem strach z pádu ze si ublíží ona byla moc šikovná ale myslím že jsem jí brzdila ve svém prostředí kde byl nábytek obalenej polštáři chodila v 10 měsíci ale venku se ode mě nehnula.vzdy jen kočár.ted mám druhou dcerku je jí 8 měsíců a je to pořádná divoska právě dělá první krůčky a je na sebe opatrná hodnekrat spadla a fakt se praštila a přesně ví kdy je na posteli na měkkém a tam teda vyvádí skutwcne blbiny.nechala jsem ji aby si sáhla na horké akumulacky a od té doby je velice opatrná.mame meitai nositko i kočárek.chci jen říct že ji nechávám volnost a velmi se to projevuje na její sikovnosti.a s vámi Vando souhlasím ve spoustě názorů.ale číst to při první dcerce tak by jste mě strašně štvala 😀
Dobrý den, děkuji za váš komentář. Já vím, u těch prvních miminek je to vždy těžké, takže vás naprosto chápu. 🙂 Pěkný večer Vanda S.
Dobrý den, a co když mám po bytě dlaždice? Může si hodně ublížit, když spadne?
Dobrý den, já bych se toho nebála. Dítě moc dobře ví, co bolí a co ne. Samozřejmě buďte opatrní, ale nechce jej i tam padnout, aby poznalo a seznamovalo se s různými povrchy. A také tím, kde to více bolí a kde si musí dávat větší pozor. Jedině tak se to naučí. S pozdravem Vanda S.
dobry den.clanek je hezky napsany,ale dovolim si nesouhlasit ohledne helmicky.ano u zdravych deti to je zbytecna vec,ale neberete v potaz dite,ktere je napriklad po operaci a musi hlavu chranit pred kazdym sebemensim narazem.mam syna ktery byl v pul roce operovan a helmicku musel pri uceni se chodit nosit.jinak by mu lebka praskla.ano u zdravych deti potreba neni,ale jsou i deti nemocne.
Dobrý den, samozřejmě, pokud je dítě po operaci a jeho stav vyžaduje rehabilitaci a následnou péči a ochranu hlavy, tak každá pomůcka, které to má zajistit je v pořádku 🙂 O tom žádná. Vanda S.
dobrý den, právě jsem objevila vaši stranku a přečetla zde už mnoho článků. velice se mi líbí. pod tímto článkem mě však zaujali i komentáře nad kterými zůstává rozum stát. mě to připadá docela směšné, ale jinak vás upřímně lituji. bohužel zdá se že někteří lidé mají tendenci se vyjádřit, bohužel k něčemu co špatně pochopili nebo nepochopili vůbec. ale nenechte se otrávit a odradit tupci. 🙂 mnoho zdaru.
Dobrý den, Adélo, děkuji za milá slova. Už jsem si zvykla, že je u nás spíše zvykem vyjádřit se, když se něco někomu nelíbí, než když souhlasí nebo se mu něco líbí. Ale už v tom nějaký ten pátek dělám a mám radost, když mi napíše někdo něco pěkného. Tak moc děkuji a přeji pěkný. den Vanda S.
Jsem také fyzio, sice ne s dětmi, ale vývojovku trochu ovládám, a snad ve všem co píšete souhlasím, ať už intuitivně či z toho, co znám a mám nastudováno já. Nečetla jsem Vaši knihu, ale přijde mi z článků, že je vše srozumitelné a krásně vysvětleno i pro laiky, tak nechápu tu vlnu „nevole“ některých maminek. Kdo chce ať se tím řídí, a kdo ne, ať si dělá, co chce… dle mě je toto všechno o návratu k intuiici a sobě samým, což se nám bohužel za XX let vytratilo a proto trochu chápu i ty „NEGACE“, bohužel, ale smutné! :/ držím palce, dělejte to DÁLE!!!